Cíle velkých i malých akcionářů při vytěsňování jsou jasné na první pohled. Spory se daly očekávat, vždyť ve hře jsou miliardy. Zarážející jsou ale pravidla. Menšinoví vlastníci mají ztíženou pozici při dovolávání se svých práv.
Nejenže v podstatě nemají možnost nesouhlasit s prodejem svých podílů, ale dokonce nemohou vznést výhrady ani proti ceně, kterou jim většinový akcionář předloží. Pokud se jim rozhodnutí nelíbí, nezbývá jim než domáhat se svých práv u soudu. Jednání se ale mohou protáhnout na několik let.
Proti posudku na hodnotu akcie musí akcionáři předložit jiný odborný posudek. Znalecké ústavy si za ně ale účtují u největších společností přes milión korun. Navíc sami znalci přiznávají, že žádné dva posudky nedojdou ke stejné ceně.
Skutečně drobní investoři přitom firmám nejsou vůbec žádnou přítěží. Ty trápí naopak profesionální menšinoví akcionáři, tak zvaní greenmailaři. Na valných hromadách totiž zneužívají svých práv a komplikují jednání.
Právě greenmailaři posloužili velkým investorům nejvíce. Jsou předkládáni jako obhajoba pro vytěsnění všech menšinových akcionářů. Přesto, že těch problematických jsou jen desítky a všech dosud ohlášených vytěsněných vlastníků desítky tisíc.
Po zbavení se takového množství akcionářů se velké firmy mimo jiné nebudou muset s nikým dělit o zisk. A o to hlavně jde. Jejich snaha je pochopitelná, protože za strategii společnosti a zisk jsou odpovědní většinoví vlastníci mnohem více než ti malí.

Diskutujte k tématu Fóra HN: JAK DOPADLO VYVLASTŇOVÁNÍ DROBNÝCH AKCIONÁŘů?