Alexander Huňát,
lektor z Centra andragogiky


V poslední době se v oblasti vzdělávání stává "šlágrem" absence rozumu a především odpovědnosti při stanovování kritérií výběrových řízení pro vzdělávání lidí. Stále častěji se jediným výběrovým kritériem stává především cena.

To je na první pohled jakoby správné a ekonomicky zdůvodnitelné. Ale je to prozíravé? Skutečně organizace ušetří náklady?

Zdravý selský rozum říká, že si služby nepořizujeme kvůli jejich nízké ceně, ale schopnosti uspokojit naši potřebu. K tomu dochází prostřednictvím jejich vlastností. Tam sice cena patří, ale kritériem spokojenosti je především jejich skutečná kvalita.

To už dokázali rozpoznat naši moudří předci, kteří říkávali: "Nejsme tak bohatí, abychom kupovali laciné věci" nebo "Za málo peněz, málo muziky".

Pokud připustíme, že zdrojem vzniklé přidané hodnoty je vstupní cena, pak by bylo pro organizaci výhodné nakupovat pro svoji autodopravu například "trabanty" nebo nosit laciné služební stejnokroje nakoupené v secondhandu.

Cílem nákupu vzdělávací aktivity přece není úspora nákladů na vzdělávání, ale tvorba či posílení schopnosti studentů poskytovat v budoucnosti vyšší přidanou hodnotu zákazníkům nebo firmě. Pokud nehledíme na požadavek kvality vzdělávání, je parametr ceny jen úsměvnou záležitostí či sarkasmem.

Pokud si položíme otázku, proč se chce organizace vzdělávat a co tím vlastně sleduje, vždy se dostaneme k cíli, jakým je například přidaná hodnota, produktivita, efektivita, kreativita, zlepšování a inovace. Dokážeme-li si přiznat, že skutečně rozhodující, ne-li jedinou hybnou silou tvorby přidané hodnoty a dalšího pokroku, je vzdělání, pak proces vzdělávání je generátorem hybných sil. O konkurenceschopnosti firem rozhodují hlavně schopní a vzdělaní lidé. Jejich znalosti rozhodnou o přežití, nebo zániku firmy.

Ve zdravé a seriózní ekonomice platí, že hodnota kvality je vyjádřena rovněž cenou. Poskytování nekvalitního vzdělání ukazuje na neprofesionalitu vzdělávací organizace.

Vedlejším efektem nekvalitních, byť laciných vzdělávacích kurzů je hlavně nechuť jejich absolventů k dalšímu vzdělávání. Vědí, že jen zbytečně ztrácejí čas. Tím se účinně startují brzdné síly konkurenceschopnosti firmy. A to za tichého souhlasu spokojených, na náklady orientovaných manažerů. Vítězem se tak stává rezignace na vzdělávání, která roztáčí spirálu zkázy.


Alexandr Huňát říká, že vedlejším efektem nekvalitního vzdělávání je nechuť absolventů se dále vzdělávat.