Helena Liška,
manažerka komunikace ze společnosti Mazars
V krizi ženy projdou zkouškou ohněm. Ukáže se, zda jsou důsledné, věří v sebe a svoje schopnosti. Musejí se umět prosadit. A to není obecně hodnota, která se v Česku příliš nosí. Věřím, že krize konečně smete předsudky žen, které jim brání říci si o práci, odpovídající plat a povýšení. Nebo vyjádřit nesouhlas s nekolegiálním a neprofesionálním prostředím a chováním. Donutí je otevřeně řešit pracovní konflikty.
Jak bojovat "tady a teď"
Celou kariéru se setkávám se skrytou diskriminací: Na začátku slyšíte: "Mladá a svobodná, bude chtít rodinu". Pak "má děti, bude s nimi víc doma než v práci", následuje "má děti, a málo zkušeností". A to nemluvím o situaci, kdy překonáte předchozí stadia. Rozhoduje se o povýšení profesionála ve smíšeném týmu. Uslyšíte, že "na ženskou máte až moc dobrý plat (!)", z doslechu se dozvíte vážně míněné hodnocení, že "máte jiné zájmy než jen práci, radši na tu pozici dáme XY (muže). Ten přirozeně chápe firemní priority". Jsou obory, kde je skleněný strop pro kariéru žen nahrazen dokonce stropem betonovým - aby nebylo vidět, co "chlapce, kteří spolu mluví", zajímá, o čem a jak rozhodují. Jak profesně i lidsky zrajete, přibude nová hláška - "má zkušenosti, ale je už stará a pomalá".
Ženy jsou v práci obecně moc čestné. Chtějí, aby je kolegové měli rádi. Doufají, že si ostatní všimnou, jak dobře pracují. Dokonce se odevzdaně nechají přemluvit k podpisu výpovědi dohodou, aniž vědí, co s nimi pak bude. Stačí, když firma apeluje na emoce a jejich soucit se špatnou situací firmy.
Varuji vás, dámy, nebuďte naivní. Chcete-li přežít, přemýšlejte o tom, co umíte. Jaké máte šance tady a teď. Nečekejte na žádné "potom". Vezměte na vědomí, že vám v nouzi nikdo nepomůže.
Co hrozí českým ženám?
Určitě další projevy skryté diskriminace. Důvodem je kromě jiného i nevyrovnaná struktura českého hospodářství čili poněkud brutálně zvaná "genderová segregace profesí" - vyhraněná koncentrace mužských a ženských profesí. První projevy jsou vidět: politikové se zasazují za finanční podporu problémových oborů. Ty zaměstnávají převážně muže. Nikdo nemluví o podpoře oborů, zaměstnávajících hlavně ženy. Takže zelenou od Ameriky po Česko dostává automobilový průmysl nebo budování infrastruktury, nikoli investice do oborů s vysokým podílem žen.
Diskriminace se bude prohlubovat. Hrozí rozevírání nůžek mezi ženami a muži v příjmech i odpracovaných hodinách v neprospěch žen. To začíná v době krize a bude pokračovat i v době konjunktury.
Nejen muž je "živitel"
Hrozí vytěsňování žen z pracovního trhu. Přednost dostávají muži kvůli fungujícímu předsudku "muž = živitel rodiny". Výsledek je jasný: přímý dopad na ženy-samoživitelky a ženy s nízkou kvalifikací. Těm se sníží možnost uplatnění. Propadají se do oficiální (státní) i alternativní (komunitní) sociální sítě.
Část žen se na ztracené posty už nikdy nevrátí. Přijmou raději místo, na které mají více než dostatečnou kvalifikaci jen proto, aby byly zaměstnány. Mnoho žen krize "vytěsní" na mateřskou či rodičovskou dovolenou (podporou delších variant financování domácí péče o děti, pomalým budováním jeslí a školek). A další ženy raději odejdou do předčasného důchodu. Obě možnosti mají svůj statistický půvab: nemají dopad na celkovou míru nezaměstnanosti. Půvab politický je také jasný: podpora prorodinné politiky je nenapadnutelná...
Ženy v krizi ochotněji ustupují. Jsou vděčny i za menší platy s delšími úvazky. Dochází opět i k nerovnoměrnému zastoupení mužů a žen v různých oborech. Vydělují se lépe placené obory (pro ženy nedostupné) a hůře placené obory (do kterých muži rozhodně dobrovolně nenastoupí).
I obory, jako je automobilový průmysl, které v Čechách donedávna zaznamenávaly rozmach a práce v nich byla považována za prestižní, zaměstnávají méně žen než mužů. Kruh se uzavírá: muži jsou "živitelé". Musíme (za každou cenu) zachovat jejich přednostní právo na práci! Takže i z daní žen-daňových poplatnic se aktivně podporuje spíše tvorba míst pro muže než pro ženy.
Pro ženy bude jednodušší obsadit špatně placená místa ve finančně neatraktivních oborech (školství, zdravotnictví, sociální služby), než na konkurenčním pracovním trhu bojovat o dobře placené pozice.
Ze zkušenosti radím: když už jste žena, učte se celý život. Rozvíjejte svůj talent, ať máte šanci na kariéru v oborech, kde je pracovní diskriminace minimální: ve tvůrčí práci, v jakémkoli oboru, který je založen na "práci hlavou" a vysoké samostatnosti. Rozvíjejte svůj specifický talent. Něco, co máte jen a pouze vy. Něco, co prodáte za každé situace, tedy i v době krize.
Helena Liška říká, že část žen krize "vytěsní" na rodičovskou dovolenou. Další raději odejdou do předčasného důchodu.
