Už je to tady, i kdyby se vlády na hlavu stavěly. Přesto mohou situaci zlepšit či zhoršit
Nic neevokuje bídu masové zaměstnanosti tak jako fotografie z Velké deprese. Vidíte ji v protažených mužských tvářích, na jejich ošuntělých šatech, v jejich očích. Jejich zoufalství bylo podhoubím politického extremismu, ale také naučila příští generace, že veřejná politika je klíčová pro zmírnění utrpení těch, kdo nemohou sehnat práci.
Díky sociálním plánům a programům pro nezaměstnané, z nichž mnohé se zrodily právě v těch temných letech, nezaměstnanost už nevhání lidi do náruče nuzoty - alespoň v rozvinutých zemích. Ta otázka je přesto stále před námi: co mají v nejhlubší světové krizi od třicátých let vlády dělat? (...)
Pro nejbližší roky čeká politiky těžká práce: udělat ostrý obrat do protisměru. V dlouhodobém pohledu potřebují prosadit pružný trh práce, což znamená zrušit programy na podporu pracovních míst, zrušení výhod privilegovaných pracovníků a dovolit businessu, aby hospodářství restrukturalizoval - tím, že se zbaví nepotřebných lidí.
Je holou pravdou, že čím jednodušeji se propouští, tím snáze nová místa vznikají. Programy, které dnes udržují lidi v práci, budou těžce brzdit růst, který leží před námi. S přibývajícím časem bude nutné stará místa nahradit novými - propouštění a "vytrénování" na nové podmínky je toho součástí.
The Economist, 13. 3. 2009
