"Jaká krize?" ptá se topenář a servisní technik plynových kotlů Jaroslav Černý z Kralup nad Vltavou. Jeho obor patří k těm, kterých se zhoršená ekonomická situace zatím vůbec nedotkla. Topenáři mají práce víc, než mohou zvládnout. Mimo topnou sezonu je zákazníci najímají na revize a seřizování kotlů, v zimě k akutním opravám, protože potřebují mít doma teplo.

"U vytápění naštěstí platí, že čím je kotel dražší, tím je kvalitnější a déle vydrží. Protože se starám hlavně o tři spolehlivé značky, nemusím řešit tolik problémů. I tak se ale v zimě vůbec nezastavím," říká Jaroslav Černý. Instalaci nových topných systémů pak bere skoro jako koníček, na který mu musí zbývat dostatek volného času.

Bez tepla to nejde

Stejně jako má jistý odbyt ČEZ nebo RWE, mají práci jistou i řemeslníci, kteří zajišťují služby pro běžný chod domácnosti. "Když je ženské zima a v baráku neteče teplá voda, tak jde všechno stranou," tvrdí s úsměvem Černý. "Pokud zákazník nemá jiný zdroj tepla, děláme všechno pro to, abychom nejpozději do druhého dne topení znovu zprovoznili," dodává. V takovém případě musí nejprve obvolat lidi, kterým dříve slíbil seřízení kotle nebo jinou práci.

Jako samostatný živnostník pracuje i 16 hodin denně, od rozdělané práce nechce odejít. "V pondělí jsem zákazníkům montoval nový kondenzační kotel s bojlerem. Kvůli problémům s komínem a místem pro bojler se to protáhlo. Nakonec jsem tam byl od půl jedenácté dopoledne do tři čtvrtě na jedenáct v noci," vysvětluje. Tvrdí přitom, že pokud člověk tuto práci nemá rád, nemůže ji dělat.

Jaroslav Černý se k plynovým kotlům dostal oklikou. Pracovat začal v 70. letech jako taxikář v Praze. K této tehdy těžko dostupné práci se dostal díky kontaktům. Vyhovovala mu, protože jako závodník ve skocích do vody potřeboval čas na sportovní trénink.

Po letech ale kvůli dopravní nehodě začal pracovat ve stavební firmě svého strýce. Nejprve dělal všechny možné stavební práce, záhy ale využil své elektrotechnické vzdělání a začal se věnovat topným systémům.

Doplnil si zkoušky potřebné pro práci s plynovými spotřebiči a postupně se začal specializovat. Nabízet servis bez ohledu na značku kotle totiž není možné. "V téhle branži se musíte pořád učit. Na každou novou řadu kotlů musíte mít školení od výrobce, některá si přitom platíte sám," říká.

Nutnost školení je důvod, proč většina topenářů nabízí servis i prodej pouze několika značek kotlů. Pro zákazníka je navíc důležité renomé výrobce a kvalita servisní sítě. I proto odborníci nedoporučují nákup plynových kotlů přes internet. Zákazník totiž může zjistit, že v okruhu 50 kilometrů nepůsobí technik, který smí kotel konkrétní značky zapojit. A pokud zapojení provede neautorizovaný technik, ztrácí zákazník záruku a v případě problémů mu může odepřít plnění i pojišťovna.

Náklady na vzdělání ale nejsou velkou bariérou, pohybují se v řádu několika tisíc korun. Většinu školení na vlastní kotle zajišťují výrobci zdarma. Jiní chtějí pokrýt náklady, tedy asi sedm set korun za školení.

Mnohem více peněz je potřeba na zařízení vlastní praxe. Náklady na nářadí a alespoň základní náhradní díly se pohybují v řádech desítek tisíc korun. "K tomu všemu potřebujete ještě dostatečně velké auto a zázemí, i když k tomu stačí domácí pracovna a garáž," vysvětluje Černý.

Dva až tři tisíce denně

Aby si vydělal na provoz firmy a zajištění rodiny, musí topenář podle Jaroslava Černého vydělat každý den asi dva až tři tisíce korun. Velkou měrou se na příjmech servisních techniků plynových kotlů podílejí sami výrobci, kteří platí záruční opravy. Kromě samotné práce navíc proplácejí i paušální náhrady cestovného podle počtu ujetých kilometrů. A jako bonus umožňují jednou za rok nebo dva nákup pracovního oděvu se slevou. "Dělat autorizovaný servis je jistá práce, ale je spojená se spoustou papírování, takže se občas ani nevyplatí něco výrobci vykazovat," říká Černý.

Za 13 let, které se servisu a montáži kotlů věnuje, si už vytvořil dostatečnou základnu stálých zákazníků. V současnosti jich jsou přibližně dva tisíce. Většině z nich zajišťuje pravidelné revize a seřízení kotlů, ale sleduje i rostoucí zájem o výměnu starších spotřebičů za modernější.

Kvalitní kondenzační plynový kotel, který je ve srovnání se staršími atmosférickými výrazně úspornější, přitom stojí padesát tisíc a více. "Zákazníci si nechají vysvětlit, že investice do kvalitního kotle se jim vrátí. Kotel, který jsem měnil v pondělí za kondenzační, byl starý 25 let a fungoval. Ten nový by měl vydržet také alespoň 20 let, má ale o 20 až 30 procent menší spotřebu plynu," uzavírá Černý.



JAROSLAV ČERNÝ. Topenář a servisní technik plynových kotlů tvrdí, že si musí vydělat každý den dva až tři tisíce korun, aby zajistit provoz firmy a výdělek pro rodinu.