Například na Filozofické fakultě UK je těch oborů přes čtyřicet a jsou mezi nimi i takové, ve kterých se nějakým způsobem uplatňuje exaktní myšlení a dokonce matematika: logika, lingvistika, informační studia a knihovnictví, sociologie. Některé z univerzitních oborů, například právo nebo medicína, připravují studenty pro výkon určitého povolání, avšak u většiny tomu tak není. To ovšem neznamená, že jejich studenti mají počítat pouze s vědeckou či akademickou kariérou a pro praktický život se jejich vzdělání nehodí. Je to spíš naopak. Ve finančních institucích se často uplatňují matematikové a někdy i fyzikové a existuje mnoho programátorů, kteří tento obor nestudovali.

Studium by mělo vzbudit studentovu zvědavost


V každém univerzitním studiu by student měl mít možnost samostatně vyřešit nějaký problém, i když třeba jen dílčí, nebo prozkoumat a pochopit řešení takového problému v odborné literatuře. Měl by se setkat s něčím, co vzbudí jeho zvědavost. Měl by dostat příležitost se nad něčím hlouběji zamyslet, přijít věcem na kloub, a poznat přitom potěšení z ukojení zvědavosti. Také by měl poznat, jak důležité je umět výsledky své práce zprostředkovat ostatním. A měl by se naučit, že dobré nápady nepřicházejí automaticky, že soustředění a paměť lze cvičit a že duševní práci lze plánovat.

Kdo ve studiu dostal příležitost k vyřešení problému a k hlubšímu zamyšlení, je připraven i pro práci v komerční oblasti nebo ve státní správě. Kdo musel přečíst a pochopit obtížnější filozofický nebo jiný text, je dobře připraven třeba k tomu, aby napsal návrh zákona. Kdo zvládal logiku, matematiku nebo lingvistiku, může později vyřešit i problém ve vývoji softwarů nebo pracovat na pozici, kde je nutná komunikace s programátory. Je například známo, že v raných dobách IT, někdy tak před čtyřiceti lety, velké počítačové firmy jako třeba IBM zaměstnávaly i absolventy klasické filologie. Kdo ovládl řeckou a latinskou gramatiku, byl evidentně pokládán za vhodného člověka pro návrh programovacích jazyků.

Filozofie, nebo matematika?


Již zmíněná logika se na filozofických fakultách tradičně pěstuje odnepaměti a logika byla důležitou součástí filozofie už v antických dobách, kdy vědy ani matematika neexistovaly samostatně. Její vývoj byl motivován otázkou, jestli to, co je pravda, lze zjistit nějakým mechanickým postupem - dnes bychom řekli algoritmem. Ve filozofii byla patrně vždy nějak přítomna představa, že závěr nějaké úvahy či argumentace je něco podobného jako výsledek nějakého výpočtu. V posledních přibližně sto letech došlo v logice k rychlému rozvoji, ke kterému hodně přispěli matematikové. Mnozí z nich byli ovšem současně i filozofy. Staré představy o algoritmizaci lidského myšlení se v souvislosti s rozvojem teoretické informatiky potvrdily nebo alespoň osvětlily, neboť se ukázalo, že logické metody se v teoretické informatice uplatňují a že algoritmicky zajímavé úlohy často vznikají v logice. Vzhledem k provázanosti logiky s matematikou a teoretickou informatikou by nemělo nikoho překvapit, že ve studijních plánech logiky je řada matematických kurzů.

Kdo vymyslel počítače?


Katedra logiky na FF UK má bakalářský, magisterský i doktorský studijní program a v pedagogické i vědecké práci spolupracuje s významnými logickými pracovišti, matematickými i filozofickými. Na výuce se kromě pracovníků katedry podílejí i odborníci ze tří různých ústavů Akademie věd ČR. Absolvent se logice může věnovat v dalším studiu a ve vědecké činnosti, a může se přitom specializovat jak na matematické a informatické aspekty oboru, tak na jeho filozofii a historii. Absolvent bakalářského nebo magisterského studia může ve studiu pokračovat jak v logice, tak v řadě dalších oborů, a do magisterského a doktorského studia se mohou hlásit absolventi různých oborů, ne nutně logiky.

Položili jste si někdy otázku, kdo vymyslel počítače? Logikové tvrdí, že to byli logikové. n


logik a matematik