Kariéra je klikatá cesta, na které člověk může lehce ztratit směr. Každého někdy potká období, kdy se nedaří, a sáhne si na dno. "Není to příjemné, ale je to svým způsobem dar. Umožní vám to poznat vlastní silné a slabé stránky," říká Pavel Šafránek, PR manažer ze společnosti Asseco.

Od jiného by to znělo jako fráze. Ovšem Pavel Šafránek takovou zkušenost skutečně získal. "Období, kdy se mi hodně nedařilo, mě postihlo vcelku nedávno. Po vypršení dvouletého kontraktu u nadnárodní firmy jsem se znovu ocitl na trhu práce. Věřil jsem, že o mě určitě bude velký zájem," vzpomíná. Jenže obor PR je úzkoprofilový, jak se říká "hodně šnečků, málo kapustičky". Pavel Šafránek brzy zjistil, že na trhu práce je volných pozic málo. Zkoušel přestup do příbuzného oboru, nějaké agentury, přemýšlel o vlastním podnikání...

"Negativní zkušenosti se mi lepily na paty. Nakonec jsem šel za psychologem, což jsem dříve odmítal," říká. Překonat předsudky se mu však vyplatilo. "Psycholog vám dokáže srovnat priority. Najde ve vás ztracenou sílu, o kterou se můžete opřít," popisuje zkušenost Pavel Šafránek. Odborník za nikoho nevyřeší jeho problémy, ale většině lidí pomůže zmobilizovat životní energii -- palivo, bez kterého jde všechno pomalu nebo vůbec.

Kdykoli se člověk pokouší o něco nového, musí si ujasnit tři věci: Zaprvé si připomenout, čeho dosud dosáhl a jaké krizové situace už úspěšně zvládl -- o tohle vše se může opřít. Za druhé by měl akceptovat novou situaci. A za třetí vybudit v sobě odvahu udělat první krok (byť sebemenší) a pohnout se z místa. Jinak jej přemůže strach, nedůvěra v sebe a pocit vyčerpání.

Například Barbora Tomšovská, ředitelka společnosti Touchdown, se dostala při podnikání do fáze, kdy si přestala rozumět s partnerem firmy. Mohla se užírat v konfliktech a ztrácet energii. Udělala ale radikální rozhodnutí. Nezůstala v roli "oběti", k čemuž inklinují lidé, kteří si často stěžují na okolnosti.

Vzala odpovědnost za profesní život do svých rukou. Poté, co vyčerpala všechny prostředky k lepší spolupráci, se rozhodla firmu opustit. Po deseti letech se se svým obchodním partnerem definitivně rozešla. "Zpětně si uvědomuji, jak velký to byl tenkrát risk. Opustit teplé místečko v zavedené firmě a vydat se vlastní trnitou cestou," říká Barbora Tomšovská. "Moji klíčoví lidé opustili starou firmu se mnou. To mě motivovalo. Uvědomovala jsem si, že začínám od nuly. Občas jsem cítila nejistotu, zda se to podaří. Tehdy pro mě byla důležitá naprostá důvěra v můj nový tým," vzpomíná. "I přes obtíže, se kterými jsme se čas od času setkávali, si dnes můžu říci -- stálo to za to, moje firma funguje a je úspěšná."

Na druhou stranu však Barbora Tomšovská přiznává, že kvůli tomu na čas obětovala své soukromí. "Na nějakou dobu přestalo existovat. Ale zkušenosti, které mi to dalo, jsou k nezaplacení," dodává.

Když se nedaří, musíme se někdy naučit přijmout i pomoc. S tím mohou mít problém lidé, kteří dlouho žili "na výsluní", třeba bývalí šéfové. Pomůže jim vědomí, že je normální, když se střídají období, kdy člověk více "dostává", a pak zase spíše "dává".

 Ilustrace: Milan Starý