Znáte taky ten typ šéfa, co se pořád tváří utrápeně jako šafářův dvoreček a jen si stěžuje, co má práce? Že ne? Tak to buďte rádi.
Já takového kdysi měl a nebylo to nic příjemného. Skoro denně jsem musel poslouchat, jak nestíhá, co si ti v centrále zase vymysleli, jak dlouho musel být v práci a od kolika už "strašil" v kanceláři. Že ještě v jedenáct v noci musel dělat call conference s vedením, kde se stejně nic nevyřešilo.
"Oni byli pěkně po odpolední svačince, zato já už měl být dávno ve sprše," naříkal. V sobotu smolil prezentaci na meeting ředitelů a protože to nestihl, tak byl v "ofisu" i v neděli. Jak říkám, nic příjemného. Když už toho stěžování bylo moc, měl jsem chuť ho poslat někam. K tomu ve mně klíčil vždycky trochu provinilý pocit, že já chodím do práce jen ve všední dny, a to přesně na devátou. Cítil jsem se jako vyvrhel za to, že jsem víkend strávil s rodinou na povedeném výletu na hrad Žebrák.
Jednoho dne nás vedoucí poslal na školení o time managementu. Zatímco já už před první přestávkou zjistil, že není mnoho, co by bylo vhodné zlepšit v hospodaření s mým časem, uvědomil jsem si, proč ten můj šéf vypadá čím dál tím hůř. Příště jsme na seminář poslali jeho. Je dobré občas poslat šéfa... na školení.
