Poradkyně Financial Times
Nedávno mi zavolal jeden headhunter, jestli bych mu neposkytl reference o mém bývalém podřízeném. Spolupráce s dotyčnou osobou probíhala vždy bez problémů, po té stránce si rozhodně nebylo na co stěžovat. Jenomže se ke mně dostala informace o tom, že v novém zaměstnání ho vyhodili. Prý kvůli defraudaci. Já jsem se po tom ale nijak nepídil, co vím, je pouze na úrovni řečí. Měl jsem jenom chvíli na to, abych se rozhodl - bylo mi jasné, že zaváhání by si headhunter nevykládal dobře. Nakonec jsem se rozhodl mluvit pouze o své osobní zkušenosti s tím člověkem a mé hodnocení bylo pozitivní. Bylo to správné?
Manažer, 55 let
Samozřejmě, že jste to udělal správně. Ten headhunter chtěl vědět, jakou pracovní zkušenost s ním máte vy, a na to jste mu přece odpověděl.
Neptal se vás přece na drby, co se začaly šířit potom. Zjistit, jaké řeči a co je na nich pravdy, je headhunterova práce. Jestli na to má, je další věc.
Když poskytujete reference, platí dvě zásady: musíte být čestný k budoucímu zaměstnavateli a zároveň k bývalému kolegovi. Pokud byste na to zapomněl, můžete mít později nepříjemnosti.
V případě, že byste řekl něco špatného, a nebyla by to pravda, bývalý kolega by se mohl bránit soudní cestou. A témuž riziku byste se mohl vystavit, pokud byste naopak poskytl pozitivní referenci o někom, kdo nebyl dobrý pracovník.
Výsledkem je, že většina lidí redukuje reference na poskytnutí několika opatrných údajů - jako jména, názvu pozice a různých dat. A to práci headhunterovi neulehčí.
Podle mého názoru je tohle zbytečné mrhání času. Je značně nepravděpodobné, že by někdo někoho žaloval, pokud jste opatrný. Jenže tyhle rádoby reference nikomu nijak neprospějí: kvalitní člověk nedostane hodnocení, které si zaslouží, a budoucí zaměstnavatel je mnohem zmatenější, než byl předtím.
Jestliže váš podřízený odváděl dobrou práci, zaslouží si, abyste ho doporučil. Přesto, chápu vaše rozpaky. Kdyby se snad v budoucnu z vašeho muže vyklubal Robert Maxwell, mohl byste si připadat, že máte na jeho dráze podvodníka svůj podíl.
Fakticky nemáte. Jenom říkáte věci tak, jak je skutečně vidíte.
Předpokládám, že vás dostalo to, že zmíněné řeči otřásly váš názor na bývalého podřízeného. Nejde vám do hlavy, jak by někdo, kdo na vás udělal tak dobrý dojem, mohl být takový parchant. Součástí soužití v kanceláři je ovšem i to, že nemusíte mít ani potuchy o tom, co jsou lidé, se kterými trávíte tolik času, opravdu zač.
