David Heider
Psycholog
Assessment Systems

Každý z nás to v práci už zažil. Někdo se na někoho naštval, někdo někoho dlouhodobě irituje nebo někdo někoho už nemůže "ani cítit". To je normální.

Konflikty k fungování jakékoli sociální skupiny zkrátka neodmyslitelně patří. Většina z nás se také shodne na tom, že konflikt, zejména pokud se jedná o dlouhodobější jev, narušuje práci a výkon týmu zpomaluje. Proto se je učíme zvládat a snažíme se jim předcházet.

To je samozřejmě v pořádku. Ale už jste se někdy zkusili zamyslet, co vlastně konflikt říká o jeho aktérech? A opravdu jste si jisti, že skutečně umíte rozlišit, kdo je pravým viníkem?

Nedávno jsem se podílel na řešení několika takových vleklých konfliktů. Vždy se jednalo o to, že určitá část zaměstnanců se nemohla smířit s "problematickým člověkem" v jejich středu, často šlo o jejich nadřízeného.

Jako v případě firmy, jejíž vedení začalo zničehonic pociťovat zvýšené napětí v jednom ze svých oddělení. Protože uvnitř tohoto týmu se takřka ze dne na den zvýšila fluktuace a k managementu společnosti chodily časté stížnosti na jeho šéfa, vedení se s tím rozhodlo něco udělat.

Šéf byl zkušený harcovník, který byl na pozici již dvanáctým rokem, ve firmě sedmnáctým. Jeho tým tvořili především mladí lidé, kteří si stěžovali především na to, že je puntičkář, nedává prostor k vyjádření názoru, příliš zdůrazňuje chyby a nechválí. Navíc, jak tvrdili, za uplynulých pár měsíců zaznamenali posun k horšímu. On pro změnu zase tvrdil, že jeho zaměstnanci jsou nesamostatní a sami jeho péči vyžadují.

Při dalším rozhovoru vyšlo najevo, že práce je pro něj takřka vším. Rozvedl se, děti má již dospělé, nedávno se od něj odstěhovaly. Přátel také příliš nemá, nesportuje a cestování nesnáší. Sečteno a podtrženo, jediné, v čem tenhle manažer viděl smysl, byla práce.

Nebylo tedy divu, že své podřízené nechtěl "pustit na krok". Uvědomoval si totiž, že pokud by svou práci dělali stejně dobře sami, jako pod jeho vedením, nebyl by zdaleka tolik potřebný.

A pochopitelně, že s takovým přístupem mohli být jeho podřízení nespokojení. Na stranu druhou nadstandardní nasazení manažera přinášelo vždy výsledky. Jinými slovy to, co bylo do určité chvíle předností, se stalo nedostatkem.

A tak nastalo vyšetřování, jehož cílem bylo zjistit, kde se stala chyba a kdo za to všechno může.

Dopadlo to přesně podle očekávání: viník se kupodivu nenašel.

Každopádně manažer v pozici zůstal a s navrženými změnami nakonec souhlasil on i jeho tým. Teď je to na nich.