Mám na věc jiný názor a svůj pohled odvozuji od systému financování vysokého školství v Anglii, kde je školné spojené s nabídkou levných univerzitních půjček - tedy je financováno přibližně stejným způsobem, který navrhovalo ministerstvo školství.

Vzdělání není zadarmo


Není pravda, že dnes máme bezplatné univerzity. Školné jako takové sice neexistuje, ale téměř každý student může poukázat na vysokou cenu živobytí v průběhu univerzitního studia. Státní finanční podpora studentů je na velmi nízké úrovni a na živobytí nemůže vystačit. Komerční půjčky sice existují, nejsou ovšem o moc výhodnější než normální bankovní úvěry - a i s odloženým splácením musí studenti v průběhu studia hradit úrokovou sazbu. Bez trvalých příjmů to ovšem nemůže být v jejich silách. Pokud rodiče nemohou nebo nechtějí své potomky na vysoké škole podporovat, studenti musí ve volném čase pracovat, jinak studovat nemohou. A to ani neberu v úvahu fakt, že nedává smysl, aby lidé ve věku přes dvacet let byli stále závislí na svých rodičích. Argument, že univerzitní studium je investicí do budoucna, a proto by mělo být povinností každého studenta si za něj zaplatit, je správný. Jenže jakýkoli čas strávený na brigádách ukrajuje studentům z doby, kterou by měli věnovat svému vzdělávání. Pro zajímavost - nejpřednější anglické univerzity dokonce své studenty žádají, aby v průběhu trimestrů nepracovali.

Investice do vzdělání se přeci vrací ve výdělku až po ukončení studia. To je okamžik, kdy si mladý člověk začíná vydělávat. Pokud navíc nedostává peníze od svých rodičů, začíná v podstatě od nuly. Právě proto dává smysl, aby studenti začali splácet svůj univerzitní dluh až v momentu, kdy dosahují nadprůměrných příjmů, ke kterým jim univerzita otevíra dveře. Jednorázové poplatky za zápisné nebo absolutorium jsou postavené na hlavu, protože je studenti musí platit v době, kdy ještě nejsou finančně soběstační.

Jak to funguje ve Velké Británii?


V porovnání s několika desítkami tisíc Kč se letošní anglické školné pohybuje na úrovni 3225 liber za rok studia (téměř 100 tisíc Kč). To je ohromující částka i s přihlédnutím k vyšším bristkým příjmům. Jenže britská vláda umožňuje svým studentům získat půjčku na univerzitní školné s úrokem ve výši inflace. Kromě britského (anebo EU) občanství k ní nejsou zapotřebí žádné další podmínky, ačkoli tuto půjčku lze využít pouze ke studiu na první univerzitní diplom. Půjčka se nezačne splácet okamžitě po dokončení studia, ale teprve po dosažení určité výše příjmů. Momentálně se pro Brity jedná o 15 tisíc liber ročně (přibližně 38 tisíc Kč měsíčně) a studenti splácejí 9 procent z příjmu přesahujícího tuto hranici.

To je ovšem pouhý začátek. Britský systém totiž stejným způsobem řeší pokrývání nákladů na univerzitní život. Každý britský občan (zde se pravidlo už bohužel nevztahuje na občany EU) má právo na půjčku na živobytí. Pro tu platí ta samá pravidla jako pro půjčku na univerzitní studium. Půjčka sahající do výše přibližně 140 tisíc Kč ročně by sama o sobě měla pokrýt většinu předpokládaných životních nákladů (byt, strava, učebnice, hromadná doprava, volný čas). V případě, že student pochází z rodiny s nižšími příjmy, má právo na nevratný státní grant dosahující výše přibližně 90 tisíc Kč. Zde je dostupnost odvozována od ročních příjmů rodiny, ze které student pochází. S grantem se maximální úroveň půjčky mírně snižuje - nejvyšší možná podpora kombinace půjčky a grantu činí pro příští akademický rok 6359 liber (přibližně 190 tisíc Kč). Pravidla splácení jsou stejná jako ta, která se vztahují na půjčku na studium.

Anglický systém má navrch


Ve skutečnosti tedy může být pro rodilé Brity jejich univerzitní systém z finančního hlediska mnohem přívětivější, než je ten náš. Odložené školné je sice docela drahé, ale nikdo jej nemusí splácet, dokud nezačne dosahovat určitých příjmů. Vzdělání je dostupné naprosto všem. A hlavně stát ani nezavírá oči před vysokými cenami, které studenty stojí místní živobytí - a chová se ke studentům jako k dospělým lidem, kteří se snaží žít ze svého, jak jen to je možné.

Není pravda, že by zavedení školného muselo být nesociální, nemravné anebo ubližující chudším. Z hlediska sociální spravedlnosti mi přijde, že anglický systém má navrch. V českém prostředí je "neplacená univerzita" prázdnou a populistickou nálepkou - čínská polévka k večeři každý druhý den jistě není reflexí "levného" univerzitního života, jak nám někteří politici naznačují. Pokud se s odloženým školným zavede efektivní systém půjček nejen na školné, ale i univerzitní život, větší otevřenost a spravedlnost si nedokážu představit.


Autor letos dokončil závěrečný ročník anglické střední školy, na kterou na základě stipendia přišel před dvěma roky, a na podzim zahájí studium historie na Oxfordské univerzitě