Když si nevážíte svého šéfa, ale v práci se vám jinak líbí, co uděláte? Zůstanete, odejdete, nebo začnete podnikat kroky k jeho svržení? Bude to boj o dobro firmy, o vlastní sebeúctu, nebo vyřizování osobních účtů?

"Nevážím si ho, pije mi krev, nikdy nic nedokázal, nechápu, proč si ho tam drží! Blbce," těmito slovy komentoval manažer ve středních letech svého šéfa, když se chtěl poradit, co má dělat v zaměstnání, které ho jinak velmi bavilo. Ve firmě pracoval celkem přes deset let, zažil postupně čtyři nadřízené, se všemi vycházel podle svých slov zcela bez problémů. Poslední šéf nastoupil před půl rokem, byl označen za velmi perspektivního a talentovaného pracovníka a přes svůj nízký věk (31 let) byl dosazen na vysokou pozici.

Manažerovi nevyhovoval jeho způsob řízení. Prý se ke všemu vyjadřoval, muselo být po jeho, nerespektoval dostatečně názory zkušených apod. Bylo patrné, že si nového šéfa neváží, a skutečnost, že je jeho podřízeným, mu vadila.

Vše dospělo do situace, kdy manažer uvažoval o tom, že na svého nadřízeného podá stížnost a zároveň ve firmě pohrozí vlastním odchodem, pokud nedojde k šéfovu odvolání.

O situaci jsme spolu hovořili na několika sezeních a otevřený konflikt mezi oběma pány byl na spadnutí. Manažerovi na jeho šéfovi nejvíce vadilo, že nemá zkušenosti, že je mladý, že si přesto věří, nebo že si za každých okolností umí udělat názor, na jehož základě přijme rychlé rozhodnutí, které poté umí navíc prosadit.

Problémy, jež manažer cítil, se v naprosté většině týkaly osobnostních vlastností jeho šéfa nebo jeho chování. Pouze jednou manažer zmínil čistě profesní problém.

Jak vyplynulo z dalšího rozhovoru, nejvíce jej provokovaly ty vlastnosti a charakteristiky, které on sám postrádá. Skutečnost, že mladší zaměstnanec zastává vyšší funkci, vlastně vnímal (aniž by si to původně dokázal přiznat) jako svou nedokonalost, jako důkaz, že mu již "ujel vlak". Skutečnost, že se jeho šéf dokáže prosadit, znamenala pro manažera zároveň informaci, že on sám svou případnou námitku často potlačí, namísto aby ji vyslovil, přestože ho situace trápí. To, že se šéf umí rychle rozhodnout, představovalo další informaci o jeho vlastní pomalosti, nerozhodnosti atp.

Když manažer v průběhu našich společných sezení popisoval vše, co mu na jeho šéfovi vadí, popisoval ve většině případů to, co považoval za prohru ve své profesní kariéře. Čím déle jsme o tom mluvili, tím více se s popisovanou skutečností vyrovnával. Odcházel smířený s vědomím, že sám sebe již měnit nechce, protože to nepovažuje za důležité. Svou kariéru považoval za naplněnou a své skryté ambice již opustil. Zároveň dokázal svého šéfa o to víc vnitřně "uznat". Ten jej svým stylem sice provokoval i nadále, ale o stížnosti již neuvažoval a svůj případný odchod si rozmyslel.

Konflikty, které cítíme, nám mohou často sdělit víc o nás než o objektu naší antipatie. Zkuste někdy i vy pozorovat svou konfliktní situaci tímto způsobem. Třeba pro sebe získáte víc, než když konflikt vyhrajete.


Vše dospělo do situace, kdy manažer uvažoval, že na svého nadřízeného podá stížnost a zároveň pohrozí vlastním odchodem, pokud nedojde k šéfovu odvolání.


David Heider
Psycholog
Assessment systems