Každý podzim se rozbíhají nejrůznější školicí programy, rekvalifikační kurzy a doplňková studia. To je v pořádku. Celoživotní vzdělávání je nejen ušlechtilá myšlenka, ale dnes i nutnost, jak udržet krok s dobou. Vědom si toho, zapsal jsem se tedy před pár lety do kurzu oceňování majetku. Ten mě nejlépe připraví na složení zvláštní zkoušky a budu znalec-hlava pomazaná. Jsem vzděláním ekonom, dávalo to smysl.
Přeorganizoval jsem tedy svůj volný čas, povinnosti v práci a školné zaplatil. Byl to zvláštní pocit vrátit se zpět do školních lavic. Vyfasoval jsem převážně starší učebnice svých profesorů a začal si dělat zápisky ze života oceňovatelů podniků. Občas to byly docela veselé "příhody z natáčení", avšak jako cizí zkušenost naprosto nepřenosné. Začalo mi být líto vyhozených peněz. Běžely měsíce a já pochopil, že takto se toho moc nenaučím. A nebyl jsem sám. Řady mých kolegů postupně na každé další přednášce řídly. Po druhém semestru jsem si už pro další várku učebnic nepřišel.
Příště, až ve mně zase začne hlodat špatné svědomí, že se nijak duševně nerozvíjím, budu o tom víc přemýšlet. Kdybych to býval udělal, mohl jsem se samostudiem na tu zkoušku připravit sám, a zadarmo. Ke vzdělávání často totiž není žádný kurz potřeba. Stačí chuť a pevná vůle.
