Ve srovnání s rokem 2004 jsme na tom ještě relativně dobře, myslí si sociolog Martin Zaplatílek. Jeden nebezpečný rozdíl ale oproti době, kdy nezaměstnanost vzrostla na 11 procent, existuje. "Vzhledem k probíhající krizi panují ve společnosti větší obavy z budoucího vývoje, a proto sebemenší zvýšení nezaměstnanosti budí výrazně větší obavy než v období pouhé ekonomické stagnace," vysvětluje Zaplatílek.

HN: Co je podle vás největším problémem, který přináší ztráta pracovního místa?


Ztráta práce, zejména pokud přeroste v dlouhodobější záležitost, má na člověka výrazný dopad. V naší společnosti je totiž práce zásadním měřítkem pro společenské uznání a odvíjí se od ní pozice člověka ve společnosti. Neúspěch na trhu práce je tak připisován jedinci, a proto jej každý z nás vnímá výrazně negativně a někdy i jako stigma. Jsou prokázány souvislosti mezi růstem nezaměstnanosti a vyšší mírou sebevražednosti, a to hlavně demonstrativních sebevražd. Dlouhodobá nezaměstnanost také člověku úplně překope život, a to včetně způsobu, jakým využívá volný čas. A k tomu ještě spolehlivě zničí pracovní návyky.

HN: Může frustrace z nezaměstnanosti přerůst i v jiné formy problémů?


Samozřejmě. Na úrovni sociální je nezaměstnanost, zejména dlouhodobá, spojena s alkoholismem, což je problém především mladých lidí. Podobná souvislost platí i v případě zneužívání léků a drog. V regionech, kde má nezaměstnanost masový rozměr, pak dochází k výraznému nárůstu násilných trestných činů. A to není všechno. Nezaměstnanost tak může spustit i problémy etnické, spojené například s útoky proti imigrantům, kteří bývají často označováni za viníky problémové situace, do níž se nezaměstnaní dostali.

HN: Jak se projevuje nejistota a obavy z budoucnosti v ekonomice?


Lidé v období nejistoty obecně snižují spotřebu. Proto jako první na řadu přišla pracovní místa ve firmách a podnicích vyrábějících zboží dlouhodobé spotřeby. Ty totiž lidé považují za zbytné. Dopady obav a následného šetření je vidět i z tuzemské praxe. A to především v odvětvích automobilového průmyslu, stavebnictví a obchodu například se spotřební elektronikou. Z dlouhodobého pohledu je ale možné, že dlouhodobý pokles poptávky povede nakonec k tomu, že se lidé budou muset vzdát svých zajetých kolejí, projít rekvalifikací a možná přehodnotit svou ochotu ke stěhování se za prací. Mobilita pracovní sily je v Česku stále nízká. Stejně tak jako se stalo na Ostravsku, když většina tamních dolů ukončila těžbu.


Jsou prokázány souvislosti mezi růstem nezaměstnanosti a vyšší mírou sebevražednosti, zejména ve formě demonstrativních sebevražd.