Vám je tedy určen nejnovější eBook Annette Reissfelder s názvem Mít svého kouče - co tím získám jako manažer a podtitulem Top manažeři: co jste vždy chtěli vědět o koučinku, ale báli jste se zeptat. Autorka se zde věnuje všem podstatným aspektům, které mohou pomoci při rozhodování.

Annette Reissfelder už více než 9 let působí jako business a executive kouč. Má rozsáhlé zkušenosti se spoluprací se středními i s vyššími manažery, podnikateli a experty v pěti zemích. Pracuje z Hamburgu a Prahy mezinárodně, a to v němčině, angličtině a češtině. V roce 2006 získala prestižní akreditaci jako akreditovaný profesionální kouč od České asociace koučů. Malá ukázka z jejího eBooku:

Všechny koučovací přístupy jsou dost podobné


Pojem "koučování" se dnes používá pro tak širokou paletu služeb a způsobů práce, že není jasné, co přesně se tím myslí. Jako koučování se dnes navíc často označují i služby jako trénink nebo poradenství, i když nároky na odbornost a osobnost kouče jsou naprosto odlišné. Povědomí o koučování dále zamlžují mentoři příp. interní koučové, se kterými mají mnozí smíšené zkušenosti.

Zkušení profesionální koučové jsou si v mnohém podobní, i když se jejich konkrétní metody liší. Vy se ale koneckonců rozhodujete pro konkrétní osobu a ne pro určitý koučovací přístup. Na to je spolupráce příliš osobní. Proto je důležité, abyste se oprostili od předchozích zkušeností nebo anekdot o koučinku, když uvažujete o možnosti naší spolupráce.

Koučové jsou stejní jako trenéři a jiní "odborníci"


Mnoho lidí od koučů očekává, že se budou chovat hodně podobně jako trenéři nebo lektoři, kteří chtějí jejich jednání měnit na základě svých záznamů a doporučení. Koučinkový proces ale nemůže být odlišnější. Koučink nedosahuje výsledků "vychováváním" ani "osvětou" klienta, ale právě na základě práce s jeho individuálním stylem myšlení a jednání, silnými stránkami a hodnotami. Staví na zkušenostech a know-how klienta - přitom vyvstávají nové možnosti, jejichž realizace je často překvapivě jednoduchá. Proto není divu, že tento přístup zdolal v posledních letech business svět útokem.

Kouč je někdo, kdo se naučil metody koučování


To je pravda. Ale to ho nebo ji samo o sobě ještě nedělá koučem. Různí lidé mohou používat tytéž metody podle svých zkušeností, nápadů a přesvědčení úplně jinak, což pak vede k různým výsledkům. Podobně je tomu i u koučování. Žádný skutečný kouč profesionál nepracuje se "sadou metod a nástrojů" - ta zůstává vyhrazena těm, kdo koučink vyučují. Čím zkušenější kouč je, tím flexibilněji k vám bude přistupovat a tím lépe se vám s ním zřejmě bude pracovat a dosahovat žádoucích výsledků.

Koučové se pletou do všeho, abych se před nimi ještě nemusel bránit


Ano, podle tohoto stereotypu jsou koučové extroverti, vnucují zákazníkovi své názory, vyžívají se ve 360stupňových zpětných vazbách, i když o ně nikdo nestojí, doprovázejí své zákazníky na schůze a vůbec se v každém ohledu pletou do pracovního života svých zákazníků. To všechno je věc vkusu. Jako zákazníkovi by mi to nebylo pochuti, a proto to jako kouč ani nenabízím. (V takovém případě by ostatně vyvstávala otázka, proč to kouč vlastně dělá. Proč chce mít takový vliv na rozhodnutí, do kterých mu nic není... V takového kouče bych asi brzy ztratila důvěru).

Já kladu důraz na spolupráci jako rovný s rovným. Protože je náš vztah vztahem dvou rovnocenných partnerů, kteří vnáší různé zkušenosti a úhel pohledu. Proto také společně rozhodujeme o tom, jak budeme postupovat, kdekoli to má význam. Na druhé straně ale nejsem jen aktivní posluchač, který čas od času povzbudivě kývne, ale jinak se skoro neprojevuje. Pro mě je koučování spíš intenzivní proces a neustálý dialog mezi lidmi, kteří spolu na něčem pracují, ale s různě rozdělnými rolemi. Je to vztah, který zahrnuje jak výzvu, tak i podporu. Nemá ale nic co do činění s "normálními rozhovory", kde je většinou namístě výše uvedená obava. Naši přátelé a kamarádi, se kterými mluvíme, to s námi myslí dobře, ale bývají trochu příliš přesvědčeni o své verzi a řešení. Zapomínají dbát na to, aby jejich návrhy nebyly lehce manipulativní nebo prostě neslučitelné s našími cíli. Lepší než riskovat přátelství (a užitečnější) je vést takové rozhovory s profesionálem, který nesleduje vlastní cíle a má potřebné zkušenosti. I koučové si nejdřív musí odvyknout od "triviálního radění" - hlavně, když byli předtím sami vedoucí pracovníci...

Čím déle s koučem pracuji, tím víc jsem na něm závislý


Podle mě je tomu právě naopak. Čím déle s koučem pracujete (se mnou obvykle 6-9 měsíců), tím více jste se ve fázích mezi sezeními naučili také používat nově vypracované strategie chování a způsoby uvažování. Tak můžete i v nových, netrénovaných situacích skoro automaticky sáhnout k tomu, co už znáte. Zřejmě budete intervaly mezi sezeními neustále prodlužovat, až jednou zjistíte, že už naši spolupráci nepotřebujete. Nebo si dáte nový cíl. Někteří zákazníci se se mnou dlouhodobě setkávají jednou za čtvrt roku, aby nevyšli "ze cviku" - ale to je jen jejich rozhodnutí. K "efektu závislosti" u mých zákazníků každopádně nedochází.

Není nerealistické očekávat od lidí, že za pouhé tři měsíce změní své chování?


Seriózní koučové nenastupují s tím, že mohou změnit lidi. Svou roli vidí spíš v tom, že pomáhají lidem změnit jejich život tak, jak si to oni sami představují. Něco takového se nedá nařídit. U většiny koučů, kteří své zákazníky nevidí každý týden, ale ve větších odstupech, fungují osobní setkání "jen" jako ukazatele na cestě k dosažení cílů. Stejně tolik změny probíhá při učení a zkoušení nových způsobů chování mezi sezeními.

Co jako koučové nabízíme, je prostředí pro učení, které účinně podporuje změnu. Tři až čtyři měsíce jsou kritickým obdobím pro to, aby se změny skutečně daly do pohybu. Pak už jsou podstatně jednodušší, organičtější a ne tolik dramatické - hlavně proto, že lidé se za tuto dobu naučí dívat na změny pozitivněji a akceptují je jako něco přirozeného.


Další eBooky, stejně jako ukázkové případové studie zákazníků najdete na stránkách http://www.an-edge-for-you.com