Po odmítnutí její předchůdkyně, Evropské ústavy, kterou
v referendech zamítli voliči ve Francii a v Nizozemsku, byla Lisabonská smlouva nebo také Reformní smlouva koncipována jako alternativa ke dvěma již existujícím unijním smlouvám, Smlouvě o Evropské unii (nebo také Maastrichtská smlouva), a ke Smlouvě ustavující Evropské společenství (Římská smlouva),
a to včetně všech postupně přijatých dodatků.
Lisabonská smlouva byla schválena na unijním summitu v portugalské metropoli v prosinci 2007, hlavním cílem je podle navrhovatelů řídit efektivněji unii o sedmadvaceti a více členech. Pokud má začít platit, musí být smlouva ratifikována všemi členy unie.
