Po zhlédnutí komedie Kdo je tady ředitel v pražském Švandově divadle zbyde po odeznění bouřlivých salev smíchu vážná otázka - kolik týmů se v praxi klidně obejde bez svého ředitele a jede dobře samospádem?
Zápletka hry je jednoduchá. Vedoucí týmu Ravn nechce řešit nepříjemnosti. A tak si vymyslí fiktivního ředitele, který může za všechno zlé. Prochází mu to deset let, než ho napadne "střelit" firmu za slušný balík. K tomu ale potřebuje nějakého padoucha, aby vypekl obětavé zaměstnance, a také si ho najme.
Dramat z pracovního prostředí, které jsem v "kulturních stáncích" viděla, nápadně přibývá. Legendou je Jistě, pane premiére - hra
o touze po moci, podlézání a vytváření falešného obrazu fungování nějaké instituce kvůli osobnímu prospěchu. Nebo třeba nedávná premiéra filmu Ulovit milionáře.
Nikde se naplno nepracuje ani nežije a všichni jsou frustrovaní. Hledají domov tam, kde není
- v zaměstnání, nebo se občas staví v luxusní noclehárně.
Všichni jedou na "automatismus" - otázka dětem "Co škola?" Odpověď: "Nic." Konverzace s partnerem, "Co práce?" "Peklo." Nehodnotím tady díla po umělecké stránce, ale děsí mě jedna věc. Že realita bohužel překonává autorovu fikci.
