"Snad dvacet minut, nebo přinejmenším čtvrt hodiny prožil v jistotě, že za několik minut najednou zemře," píše se v románu Idiot. Je 22. prosince 1849 a Fjodor Michajlovič Dostojevskij stojí se svými společníky na popravčím lešení. Kolem jsou rozestaveny sloupy, k nimž budou každou chvíli přivázáni - a zastřeleni. Tak, jak praví rozsudek, který v pátek 16. listopadu 1849 zpečetil jejich osudy. Zbývají jen poslední hrůzostrašné vteřiny čekání na výstřel.
Začalo to před čtyřmi lety, v roce 1845. Dostojevskému bylo právě čtyřiadvacet let, když se, nespokojen s poměry v Rusku, připojil ke skupině utopických socialistů. Scházeli se pravidelně v Petrohradě u Petraševského. Chtěli zrušit nevolnictví a protestovali proti samoděržaví, až jejich záměry zakrátko dostaly povahu politického spiknutí: od úvah teoretických přešli k plánování rolnické revoluce v Rusku, jejímž vrcholem mělo být svržení cara Mikuláše I. Smělé cíle ale byly prozrazeny: jakýsi Antonelli, který se večerních schůzí také účastnil a vždy si všechno pečlivě zapisoval, udal spiklence policii. Byli zatčeni a převezeni do Petropavlovské pevnosti. Vyšetřování trvalo celých osm měsíců, až se rozhodlo o trestu smrti. Teď nadešel čas exekuce.
Přichází kněz, aby dal odsouzeným poslední pomazání a útěchu. Pak už jim přehazují přes hlavu kápi a přivazují je ke sloupům. Důstojník dává povel, kohoutky cvakají. Čeká se na poslední rozkaz, který celé představení ukončí.
Žádný výstřel však nezazní, neboť rozsudek byl na poslední chvíli změněn. Odsouzenci budou deportováni do káznice na Sibiř - ale zůstanou naživu.
Dostojevskij byl v prosinci 1849 deportován do Omsku, kde strávil čtyři roky, než byl 2. března 1854 propuštěn. O dva roky později byli petraševci definitivně omilostněni.
Repro: Wikipedia.org
