Dnešní referendum o skotské nezávislosti je v kontextu referend v demokratických zemích unikátní hned ve třech ohledech. Ústřední vláda v Londýně neklade žádné velké překážky případnému odtržení. Nezávislosti postačí nadpoloviční většina hlasujících. A unikátem je i jednoznačná otázka: "Mělo by být Skotsko nezávislým státem?"

Zásadní referenda na Západě v posledních desetiletích nebyla doprovázena výše uvedeným komfortem. Nejzářnějším příkladem je québecký secesionismus. Québečtí nacionalisté uskutečnili první referendum v roce 1980, kdy předložili k nelibosti federalistů a ke zmatení voličů velmi vágně formulovanou otázku, která měla zmocnit vládu provincie k jednání se zbytkem Kanady a slibovala hlasujícím spíše svrchovanost než úplnou nezávislost. Stoupenci "nezávislosti" tehdy prohráli, ale nevzdali se. Při druhém referendu v roce 1995 do otázky úmyslně nezahrnuli zmínku o nezávislosti, ale prosadili znění otázky v souladu s průzkumy tak, aby pro ni hlasovalo co nejvíce voličů, kteří se nezávislosti báli, tudíž hlasovali o suverenitě, aniž by měli jasnou představu, co to znamená. Následoval verdikt kanadského nejvyššího soudu, podle něhož je vystoupení z federace možné, ale jen tehdy, když se o "jasné otázce" v referendu vysloví "jasná většina".

Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se