Příběh zemědělských restitucí je příběhem deziluze. Smyslem bylo zmírnit komunistické bezpráví. Jenže při zpětném pohledu na 24 let naplňování zákona je zřejmé, že tichá dohoda politiků, úředníků a jejich klientů původní étos do značné míry vytunelovala. Restituenti často končili a končí v roli statistů, pouhého prostředku ke zbohatnutí jiných.

Traduje se historka ze sněmovny, kde nastupující ministr obcházel poslance své strany. "Hele, Franto, když máme teď to zemědělství, nechceš nějaký pozemky?" A Franta chtěl. Podobné epizody, i když v sofistikovanější podobě, se na různých úrovních odehrávají dodnes. Mnohé naznačuje, že Ivo Rittig v odposleších mluví o Pozemkovém fondu jako o jedné z posledních zlatých žil.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se