Hnutí ANO zvítězilo ve všech větších městech včetně Prahy, bude patrně slavit úspěchy i v senátních volbách. Jak dlouho budeme ještě žít v Babišistánu, táže se například komentátorka portálu Echo24 Lenka Zlámalová a není mezi novináři sama. Orwellovská hrůza z bezprogramové a bezideové koncentrace moci v rukou lídra Hnutí ANO jímá leckoho, je to typické módní téma, ale nemusíme to možná tou módou karikovat, je to téma aktuální.

Když ale člověk čte titulky v médiích, má spíše pocit, že žije hlavně v Zemanistánu. Třeba jenom včera jsme se dočetli, že Zeman vybírá velvyslance do Číny, že tam pojede s Petrem Nečasem, že Zeman chce odvolávat velvyslance z Ukrajiny, že už si vybral jiného, že chce posílat zbraně do Kurdistánu, že chce zakázat zahalování muslimek a vyznamenat in memoriam zavražděného chlapce. To je panečku smršť a dobývání mediálního prostoru! Krom toho Zeman srovnává Ukrajinu se španělskou občanskou válkou a jezdí do Řecka na srazy s putinovci. Zeman tuto zemi posunuje na geopolitické a bezpečnostní mapě, začíná si diktovat zahraniční politiku a pod jeho vedením se opravdu můžeme stát mentálně nějakým východním "-stánem" dřív, než se nadějeme a z té smršti vzpamatujeme.

Ale zpět k Babišovi. Člověk už zažil leccos. Zpravidla titíž komentátoři, které tak strašně děsí ANO, nás dramaticky varovali před autoritářstvím, které u nás zavede ponurý bafuňář Jiří Paroubek, a kdo si dnes na toho Paroubka vůbec vzpomene? Napojením na jakési veřejné domy a linky organizovaného zločinu strašil kdysi Grossistán. Za sebe reflexivně přiznávám, že jsem se sám obával dlouhého trvání Opostánu (diktatury opoziční smlouvy) či Klausistánu, který nás vyvedl na mentální periferii EU. Ale i ten Klausistán nakonec skončil, i když bohužel nepěknou korunovací tunelářů a ekonomického zločinu.

Babiš není Orbán

Oslnění hnutím ANO také jednou zákonitě vyprchá. Empatický táta s koblihami přestane zabírat a začne unavovat, ministři, náměstci a desítky starostů a primátorů za ANO začnou dělat chyby, protože chyby dělá každý, a je navíc nikdo pořádně v tom rychlosběru neprověřil. A vzhledem k nepříznivým ekonomickým vyhlídkám v Evropě nebude ani domácí ekonomika dělat zázraky, což je nakonec pro volby vždy a všude to nejdůležitější. Že by tu hrozilo něco na způsob orbánovského autoritářství, které ne a ne polevit a oslabit? Ani náhodou - ANO není nacionalistické, ani nemá žádný vnitřní plamen srovnatelný s touhou po obnově národní pýchy či velkého Maďarska, historickým harampádím Babiš prostě nedisponuje.

Názory na Facebooku

Logo sociální sítě Facebook.Názorovou rubriku Hospodářských novin najdete také na Facebooku.

KDU-ČSL ukazuje, že když ji TOP 09 nedávno poslala do druhé ligy, vrátila se svěží a posílená. Tzv. ideově zakotvené či nevůdcovské strany mají teď také možnost restartu a ať jsou za ni vděčny! Mohou se očistit od korupční a vlivové špíny, probrat do hloubky chyby a slepé uličky, mohou se konečně napojit na občanskou společnost a budovat si intelektuální a ideové zázemí, mohou lovit nové členy. Teď je v módě strana bez idejí, která "maká", což ale znamená jediné - že se poptávka po idejích a ideologiích časem nutně zase vrátí.

V této zemi se stalo toto podstatné: přepálila se polarizace a vzájemné označování se za zlo a mělo se to ještě stupňovat. Měla tu vládnout zemanovsko-haškovská ČSSD podporovaná komunisty, měly se zvyšovat daně a TOP 09 a ODS už byly připraveny, že tomu budou autenticky oponovat. Nástup ANO to změnil, utlumil energii napěchovanou k opozičnímu odporu.

Najednou je ze strany opozice třeba oponovat ANO, levicovým nápadům ČSSD, proruskému prezidentovi v nové geopolitické situaci apod. Polarizace je ale přirozená, a když teď ochabla, časem a postupně začne nabývat na síle a s ní i příležitost pro ideově a ideologicky zakotvené strany.

Tvrdit, že Babišův konflikt zájmů je tak gigantický, že ho už ani nemá cenu zkoumat, je nesmysl. Je toho potenciálně hodně, ale pilnou a soustavnou (a pravda úmornou) novinářskou prací a kontrolou lze rozkrýt a kontrolovat všechno. A ovládnutí dvou deníků na zvrat veřejného mínění nestačí. K tomu by byla potřeba ještě televize nebo spíš rovnou dvě. Pak bych si na Orwella vzpomněl i já.

 

Autor je komentátor Respektu