Muž na hranici

Sjet z dálnice D5 u Rozvadova každého nenapadne. A kdybych nemusel, nenapadne to ani mě. I proto mě to, co za dálnicí uvidím, překvapí. Rozprostírá se tam svět ještě o trochu neutěšenější, než jsem tušil. Trosky staré vietnamské tržnice, polorozpadlé domy u silnice, v nichž kdysi sídlily bordely a bůhvíco ještě. Jeden vedle druhého jsou na prodej... Člověk má dojem, že projíždí ruinami devadesátkového pohraničního snu o prosperitě, ze kterého tu místní někdo neurvale probudil. A pak vjedete do vesnice Rozvadov. Než postavili D5, bývala hlavní bránou na Západ. Obec vypadá na první pohled lépe než okolí, byť nezbytná vietnamská tržnice plná laciného haraburdí nechybí ani tady. Avšak uprostřed vsi se najednou dostanete do jiného světa. Upravené parkoviště plné vozů s německými, ale i nizozemskými, italskými či polskými poznávacími značkami, fontána a trávník s růžemi, o které pečuje (v pátek ve dvě odpoledne!) zahradník. Budova kasina. Hotel. Ohromné parkoviště schované za budovou. A helikoptéra. Ano. Helikoptéra.