Když byly boje o kurdské město Kobani na syrsko-tureckých hranicích nejzuřivější, oblétla svět zpráva, že kurdským bojovníkům a bojovnicím, kteří se zuby nehty bránili přesile fanatických islamistů, přispěchali na pomoc členové nizozemských a německých motorkářských gangů. Dokonce se v médiích objevila fotografie svalovce ozbrojeného samopalem a výhrůžným tetováním, který držel kolem ramen člověka oblečeného tak nějak jako ti Kurdové. Prý to je fotografie z válečné zóny, dotyčný ranař je z nizozemského gangu No Surrender.
A celý ten zoufalý a krutý konflikt náhle získal dějovou zápletku jako ze série Postradatelní a poetiku filmu Machete zabíjí. Prostě parta drsných bikerů dopije pivo, utrousí něco ve smyslu, že teď džihádisti namíchli ty nesprávný chlápky, a vyrazí jim nakopat zadek. Svět je tak jednoduchý.
Přesně tak o tom nadšeně referovala ruská televize RT, americký server Breitbart a řada bulvárních periodik.
Ale jak napsal nedávno magazín The Daily Beast, kurdští velitelé se k podobným nabídkám vyjádřili jasně: nechceme vás! Především proto, že dobrovolníků mají dostatek. To, čeho se jim opravdu nedostává, jsou moderní zbraně a logistická podpora.
A tak si dovolili v boji proti islámským teroristům, podpořeným všeho schopnými fanatiky z celého světa, odmítnout pomoc jiných všeho schopných fanatiků z motorkářského podsvětí.
Ostatně, kdyby to bylo opravdu nutné, tak na seznamu teroristických spolků je i samotná Kurdská strana pracujících, takže není potřeba nosit dříví do lesa.
Navíc se po dvou měsících rozhoupaly i nizozemské soudy a všechny případné bikerské legionáře postavily mimo zákon.
Smutný konec jedné testosteronové idyly.
