Tak se to doopravdy stalo! Kdysi o něčem podobném napsal Ondřej Neff román Tma, z ničeho nic přestala na světě fungovat elektřina. Tohle je ale skutečnost. Nefunguje nic. Tedy, přesněji řečeno, nefunguje internet.

Z ničeho nic. Stalo se to někdy v noci. Nikdo neví proč. Většina televizních kanálů nevysílá. V rozhlase hlásí jen to, co každý sám dobře vidí.

"Vy byste to mohl vědět, ne? Ste novinář, ne? Co se stalo? Víte to?" udeřila na Pavla Poštulku sousedka hned u dveří jeho bytu. Pavel nevěděl nic. Jen, že ho kolem čtvrté ráno probudil hluk na ulici. Začali se tam pomalu sbíhat lidi a z toho, co z jejich rozhovorů zachytil, pochopil, že "síť spadla". Už když šel večer předtím spát, nešla. Ještě si pro sebe zanadával na "zloperátory" a usnul.

Pavel je editor Hospodářských novin. Editor on-line zpravodajství Hospodářských novin.
Jaká ironie.

"Dobrý den. Nevím, co se stalo, promiňte. Zkuste to odpoledne," odpověděl rychle sousedce a raději zmizel na tramvaj. Služba mu v redakci sice začínala až odpoledne, ale nemohl si pomoci. Zvědavost ho donutila, jak už to tak novináři mají, jít rychle zjišťovat, co se děje.

Je to jen internet, řeklo by se. Ale na ulicích už z toho byl neuvěřitelný zmatek. Lidé, kteří by se normálně bez zájmu míjeli na svých cestách do prací a do škol, se teď zastavují, povídají si a navzájem se ujišťují, že "to nejde nikde". Mnoho z nich, vlastně většina, jich drží v ruce telefony. Někteří zkouší opakovaně mačkat displeje, ale marně.

"A nejde tyvole ani fejsbůk?! Ani Snap?! Tak to je mazec! To je asi válka, ne?" uslyšel Pavel z hloučku školáků, když dorazil na zastávku. Přes ulici kdosi vztekle kopal do bankomatu. Nefungoval. Hned vedle se skupinka zjevně rozčílených lidí snažila dostat do zavřené banky. Nějací dva muži se prali o dveře do telefonní budky. Pavel si uvědomil, že si až teď všiml, že tu vůbec je.

V redakci panoval skoro stejný chaos jako tam venku. Spíš větší, protože v redakcích panuje často chaos, i když vše běží, jak má. Redaktoři a editoři postávali v hloučcích u svých stolů a vzrušeně diskutovali. Nikdo nepracoval. Pavel se usadil a zkusil spustit počítač. Nic. "Máte potíže s připojením," hlásil prohlížeč. Skoro jako by se Pavlovi vysmíval.

"Tak co? Víme už něco?" zaslechl Pavel, jak se u vedlejšího stolu přišel editor Petr Pekař vyptávat Luboše Kreče, šéfa domácí rubriky.

"No nic zatim," odsekl mu naštvaně Kreč.

"Tak zkus něco vygůglit, ne?" navrhl editor.

"Si blázen? Nic nefunguje," odsekl mu Kreč podruhé.

"Počkej, to jako nejde ani gůgl?" podivil se Pekař a začal vypadat vyděšeně.

"Ne! Ani gůgl," odsekl Kreč potřetí a zabodl pohled do prázdné obrazovky. Noha mu pod stolem zase nervózně poskakovala, ruce měl sepjaté pod bradou v zoufalém gestu. Dobře si uvědomoval, že bez internetu vlastně nejde zjistit, proč nefunguje internet. Za normálních okolností by na něm vyhledával, co píší globální média. Nebo ta konkurenční česká. Podíval by se na CNN nebo BBC. Ale všude mají ten samý problém, nemají internet.

Nefungují pochopitelně ani Facebook s Twitterem. Když se dnes stane nějaká velká katastrofa, a přestávalo být pochyb, že k takové zrovna došlo, právě tam se všechno objeví nejdřív.

Pavel se vydal k automatům na kafe. A hned narazil na hlouček těch nejvyšších. "Dáme poradu, pojďte honem," zaslechl šéfa všech redakcí Vladimíra Piskáčka, který se snažil svolat hlavní dopolední poradu. "Ty poď taky," houknul na Pavla.

"Ten? Dyk je z on-linu. Co tam bude asi tak dělat, hahaha," uchechtnul se hlavní editor tištěného vydání Vladimír Dubský přezdívaný Dubák. Nikdo mu moc nevěnoval pozornost. Všechny zajímá jen internetový blackout. Skoro by se dalo říct, že jsou až vzrušeni.

"Možná to vypnuli Rusové?" nadhodil hned na začátku komentátor Petr Honzejk.

"Neblázněte, to nebyli Rusové. I když je fakt, že to Poláci a Maďaři taky tvrdí. Ale moje zdroje z Estonska říkají, že na takhle velkou akci nemají Rusové vybavení. A ani odvahu.

Spíš to vypadá na Čínu," přišel s další teorií šéf zahraniční rubriky Martin Ehl.

"No a co Islámskej stát? Já bych je vůbec nepodceňoval," přidal se šéf ekonomického oddělení Luděk Vainert.

"Spíš jestli to nebyla unie. Tam teď přece hlasovali o tý... no... o tý síťový neutralitě. Bylo to dost kontroverzní," zaspekuloval si další z editorů Štěpán Etrych.

Pak do toho vstoupil hlavní komentátor Jindřich Šídlo. "No já si pamatuju, že když na konci července 2002, myslím že šestadvacátýho, pátek to byl... Arsenal ten den hrál přátelák s SV Neuberg, dal jim 8 gólů, Thierry Henry dal dva, jednoho fakt parádního..."

"... No tak, Jindro. K věci, prosím," přerušil ho raději Piskáček.

"... Ehm, jo no..., tak tehdy mi Vláďa Mlynář, kterej se právě stal ministrem informatiky, říkal, že internet můžou vypnout jenom Američani. Mimochodem, Henry teď právě skončil ve Spojených státech, takže by se možná..." pokračoval Šídlo.

"Proč by to dělali Američani, to je nesmysl," vstoupil do debaty hlavní expert redakce na Spojené státy Daniel Anýž. "Díky Američanům internet vůbec vznikl. Kde asi tak leží Silicon Valley? Američani v tom mají miliardy dolarů, proč by to asi tak chtěli celý shodit?" přesvědčoval ostatní.

Debata pokračovala ještě asi půl hodiny. Bez výsledku. Každý měl nějakou teorii, ale informace neměl nikdo. Tak to sice vypadá na skoro každé ranní poradě vedení redakce, ale během dne reportéři a redaktoři nějaká fakta přinesou. Dnes to bude velmi obtížné, ne-li nemožné.

"Tak tady Pavel je v pohodě, že jo. On-line je off-line, tak může jít domů, co?" rýpnul si zase Dubák.

Pavel se tedy zrovna bezstarostně necítil. Co když je po internetu natrvalo? Přijde o práci? Možná ne, uvažoval, zatímco ostatní řešili, jak vlastně budou vyrábět noviny bez hlavního nástroje současného novináře. Možná jde opravdu o nějaký globální výpadek, o kybernetickou válku. V takové krizi prudce roste poptávka po informacích, znovu by mohl propuknout zájem o noviny. O ty tištěné. Možná budou zase nabírat redaktory a editory.

Možná budou zase potřeba všichni ti lidé, které gůgl s fejsbůkem připravily o práci...

Prásk!

Do budovy redakce vběhlo ozbrojené komando. Prásk! Prásk!

Policejní těžkooděnci vylamují prosklené dveře a s malými samopaly v rukou obsazují zasedací místnost. Prásk!

"Je tady Pavel Poštulka?!" křičí maskovaný velitel.

Všichni jsou v šoku, nikdo se nezmůže na slovo.

"TAK JE TADY POŠTULKA?!!!!" křičí velitel ještě hlasitěji.

Dubák mlčky natáhne ruku a pomalu ukáže na Pavla.

"J... j... já jsem Pavel Poštulka," hlesne vyděšený Pavel. Prásk! Dva ozbrojenci ho srazí k zemi.

"Jménem zákona jste zatčen pro důvodné podezření ze všeobecného ohrožení datové bezpečnosti!"

"Co?"

"Ve vašem počítači byl nalezen zdroj masivní virové nákazy celé internetové sítě..."

"Cože?! Já?!" pokoušel se vzdorovat na zemi se svíjející Pavel.

"... který způsobil výpadek internetu po celém světě. Všechny indicie, které mají tajné služby CIA, Mosad a BIS, směřují k vám. Máte právo nevypovídat..." Prásk!

"Já ne! To já ne! Vždyť já jsem jen editor. Jen on-line editor," vzlykal Pavel.

"Mlč, zrůdo," křikne na něj policista a praští ho pažbou do spánku. Prásk!

Prásk! Pavel se s výkřikem probral. "Já ne, já ne!" běželo mu ještě hlavou. Rukama osahal postel, ještě si nebyl úplně jistý..., ale ano, uf, je ve své posteli. Byl to sen. Jen sen. A sakra, Pavel zaspal.

Je Štědrý den. Pavel má zrovna službu, musí rychle do redakce připravovat štědrovečerní on-line zpravodajství Hospodářek na IHNED.cz. Dvakrát se mu nechce. A navíc přijde pozdě.

"Achjo. Kdyby tak přestal fungovat internet," napadlo ho.

Jan Kubita
(* 1974)

Novinář. 1998-2002 policejní a soudní reportér Lidových novin, 2003-2004 parlamentní zpravodaj Mladé fronty Dnes, 2004-2006 vedoucí domácí rubriky Lidových novin, 2007-2011 politický zpravodaj a vedoucí domácí rubriky Hospodářských novin, od roku 2011 šéfeditor online zpravodajství Hospodářských novin.

Ilustrace: Marek Douša