Gondryho nový film není pro mladé ani pro staré, na teenagerskou road movie si spíš hraje

Na výpravu za výzvami velkého světa láká francouzský film režiséra Michela Gondryho nazvaný Mikrob a Gasoil, který dnes vstupuje do kin. Dva dospívající kluci se v něm vydávají na cesty v dřevěném domku na kolečkách.

Zápletka slibuje civilní snímek o přátelství, dospívání, prvních láskách, podivných setkáních a komických eskapádách, dobře známých z desítek teenagerských road movie.

Něco je tu však typicky "gondryovské": dopravní prostředek, který si výtvarně nadaný Mikrob a jeho technicky zdatný kamarád Gasoil sami vyrobili.

Gondry si jméno vybudoval právě na tom, že se v jeho filmech objevují kutilsky vycizelované, trochu neumětelské stroje, kulisy a rekvizity. Už od videoklipů, které natáčel v 90. letech pro Björk nebo Chemical Brothers, si vytváří vlastní, na první pohled rozeznatelnou "značku Gondry", založenou na hravé estetice v duchu "vyrob si sám".

Gondry ve své filmografii putuje mezi evropskými a americkými produkcemi a natáčí komorní nezávislé filmy i výpravné spektákly. Některé snímky získají obdiv diváků i kritiky, jiné zmizí v zapomnění. Takže se nabízí otázka, jak dopadne film Mikrob a Gasoil, v němž Gondry obtahuje pravidla teenagerských road movie notně vypsanými fixami.

Gondryho film není pro mladé ani pro staré

Většina podobných filmů pro mládež je stavěná jako iniciační příběh o přechodu z dětství do dospělosti. A když už v nich nejde o nic takto zásadního, pak se hrdinové alespoň chtějí s někým vyspat, opít se na party nebo vidět nevšední místa.

Také Mikrob po něčem touží, ale strasti spojené s citovým vzplanutím hrdiny jsou jen jedním z mnoha motivů cesty do neznáma. Jednotlivé epizody spolu moc nesouvisí a působí jako šňůra jednorázových nápadů. Cesta lhostejně plyne v tempu, které může být příjemně ukolébavkové, ale ve skutečnosti ředí už tak dost dietní dávky vyprávění.

Na teenagerskou road movie si tedy Gondry jen hraje, žádná iniciační cesta hrdinů z dětství do dospělosti nepřijde. Pro děti nebo pro teenagery je film příliš pomalý a nedramatický, pro dospělé zase až moc jednoduchý a infantilní. Mezi dětinskou fantazií a dospěle vystavěným vyprávěním se tentokrát ztratil sám tvůrce.