Tomáš Sedláček je to, čemu se na Západě dnes běžně říká popekonom. Známá postava, jež zajímavě popisuje ekonomická témata tak, že si o nich lidé chtějí číst a nespí u toho. Navíc nepřehlédnutelná postava. Jeho zrzavá hlava a silný hlas vynikají v přednáškových síních, stejně jako v pražských barech či na pražských ulicích, kde se prohání buď na monokole, elektrokole, nebo nějakém jiném dopravním prostředku, který je právě cool. Že má o pražských podnicích docela přehled, se ukázalo už na začátku, kdy do Café-Café dorazil s mírným zpožděním (na elektrokole), protože si spletl místo a stál u jiného nedalekého baru s podobným jménem.

Je soustředěný, systematický a na první pohled vidíte, že ho věci zajímají do hloubky a v celé šíři. Ekonomii vysvětluje na textech Spice Girls, na přednáškách cituje filmovou trilogii Matrix, zapáleně dokáže mluvit o teologii i Hvězdných válkách. Jeho kniha Ekonomie dobra a zla se stala bestsellerem právě díky "krátkým spojením" mezi ekonomií a dalšími vědami.

Přesně tohle propojování má čerstvý čtyřicátník rád. A také velmi, velmi rád mluví, formuluje, popisuje… Což se ukáže trochu jako problém. K otázkám přistupuje odpovědně a dlouho je promýšlí, z čehož ve finále vyšel nejdelší rozhovor, který jsme v této rubrice zatím měli. A zároveň rozhovor, který je možná nejvážnější v tom smyslu, že se dotýká opravdu seriózních témat. Co se dá naučit od Václava Havla? Kde udělali Češi po roce 1989 chybu? A jak se, sakra, dá naučit jezdit na elektrické jednokolce?

1. Jak se máte?

Já se mám… (pauza asi 30 sekund). Já se mám… (pauza pět sekund) jako většina lidí v téhle republice asi líp, než si zasloužím. Ne, vážně, mám se skvěle, teď vyšlo několik knížek, na kterých jsem se podílel, takže mám čisté svědomí z psaní, mám rozdělané nějaké monografické knížky a říkám si, asi pátý rok po sobě, že budu mít klidný rok. Tak třeba se to povede.

Pauza na začátku je výmluvná. Trvá tak dlouho, že mě napadá, zda se Sedláček v myšlenkách neztratil. Opravdu se vyděsím, až když mi dojde, že takhle dlouho přemýšlí u zcela banální otázky, na niž většinou lidé odpovídají bezmyšlenkovitě. V duchu ruším další dvě schůzky, které mám na odpoledne po rozhovoru domluvené.

2. Jste ekonom, tak mi poraďte. Co mám udělat se svými penězi?

Já na investiční rady nejsem, to bych vás asi odkázal na některého ze svých kolegů. Ale obecně není dobré mít úplně vše na jedné hromádce. Když se mě lidé ptají, zda mají prodat nebo nakoupit eura, což je téma, kterým se absolutně nezabývám, já jim vysvětluju, že tohle nedělám, a oni mě podezírají, že jim to nechci říct. Ale je to jako s doktorem. "Pane doktore, mě píchá tady. Ale já jsem zubař."

3. Jsou ekonomové novodobí šamani v tom smyslu, že nic ve skutečnosti nevědí, ale lidé věří, že ovládají tajemné síly, které hýbou našimi životy?

Jisté podobnosti tam jsou. Ekonomie je jediný humanitní obor, který se tolik tlačí do budoucnosti. Ekonomie předpokládá, že vše bude tak, jak bude, pokud to bude tak, jak bude, akorát, že mezi tím je často komplikovaný matematický model. Ale ekonomie má ještě jednu zajímavou věc, kterou jiné obory nemají a neumí ji někdy ani šamani: pokud v ekonomii lidé něčemu uvěří, stane se to často sebenaplňujícím proroctvím. Ekonomové realitu ovlivňují tím, čemu věří a čemu ne.

4. Proč je najednou ekonomie tak důležitá a populární?

Protože v dobách míru je samozřejmě snaha a touha po bohatnutí společnosti. Takže se z ekonomie stane určující prvek. Všimněte si, že pokud se z ekonomie stane nikoli prostředek, ale smysl společenského dění, což je situace, ve které se momentálně nacházíme nebo jsme jí blízko, tak začne ta věda tak trochu požírat sama sebe. Ekonomie je třeba jako oheň nebo alkohol dobrý sluha a špatný pán. A my žijeme v době, kdy se stává pánem. Symbolem toho je, myslím, Donald Trump.

Za vším hledej Trumpa. Sedláčkovi to trvalo čtyři otázky. Ale není se co divit. Je to člověk, který politiku sleduje velmi pečlivě, podporoval v kampani Karla Schwarzenberga a zároveň zkoumá makroekonomické trendy, které globální politika významně ovlivňuje.

5. Jak poznám ekonoma šarlatána od toho, kdo ekonomii rozumí?

Poznat dobrého ekonoma od špatného je jako poznat dobrého a špatného doktora. Když jste vy nebo vaše dítě zdravé, pak mu i špatný doktor na nějaké prohlídce neublíží. V momentě, kdy dítě onemocní a vy přijdete za průměrným doktorem, tak on vás pošle za kolegou. Nebo přijdete za špatným doktorem, který tomu nerozumí, ale myslí si, že ano, a začne vás léčit. To se stalo během finanční krize, kde vlastně celé tohle ekonomické náboženství ztratilo kredit. Lidé z Wall Street po letech, kdy tvrdili "my tomu rozumíme, úředníci tomu nerozumí, my se dokážeme regulovat sami, nemotejte se nám do toho", najednou byli u dveří vlády a říkali "my tomu nerozumíme, vy něco udělejte a montujte se nám do toho". A to intelektuální vakuum tam zůstalo.

Na jednoduchých příkladech ukázat velké ekonomicko-společenské pohyby. Tahle odpověď je tak klasický Sedláček, jak to jen jde.

6. Okomentujte tvrzení: "Tomáš Sedláček je Tomáš Klus české ekonomie."

Tomáš Klus? To znamená co? Že jsem jakože sluníčkář? Jestli to znamená, že jsem srdcař, pak ano. Já se s ním párkrát potkal a vždycky to bylo příjemné. Takže pokud bych měl volit mezi tímhle a realisticko-cynickým postojem jiných hudebníků, tak se budu raději hlásit ke Klusovi.

To tvrzení byla ve skutečnosti původně urážka formulovaná v recenzi jedné ze Sedláčkových knih, ale vybral to poměrně elegantně, ne?

7. Kdybyste mohl v České republice okamžitě změnit tři věci, které by to byly?

Dva minulé prezidenty. A pak bych si přál, aby si lidé začali víc věřit. V souvislosti s Českou republikou si lidé spontánně vybaví spoustu pozitivních věcí. Pivo, Praha, hokej, Kafka, Kundera, Havel, sametová revoluce, Škodovka, Švejk a Dvořák a Smetana… A teď mi řekněte, jak to mají Poláci. Skvělý, velký národ, ale na kolik takových pozitivních věcí si spontánně vzpomenete? Neříkám to proto, abych se vytahoval, ale jako pobídku k tomu, aby si lidé začali víc věřit.

8. Kdo má podle vás lepší ponětí o ekonomii: Václav Klaus, nebo Miloš Zeman?

(pauza téměř minuta) To je těžké. Já se nad tím často zamýšlel. A musím předeslat, že oba mají zásadní podíl na formování hospodářské politiky ČR v 90. letech a v tomhle ohledu si z nich nelze dělat legraci. To, že se nakonec stali karikaturami sebe samých, protože promeškali příležitost odejít na vrcholu, je jiná věc. Ale odpovědět na to, kdo z nich je víc, neumím.

9. Proč se říká "pražská kavárna"?

Je to termín, který měl být původně hanlivý, ale to je třeba pojmenování teorie velkého třesku původně také. Ale tohle nálepkování je vždycky snaha pojmenovat si nepřátele, vyvolat strach. Každý v životě s něčím bojuje − s porušováním lidských práv, svými zlozvyky… a někdo prostě bojuje s pražskou kavárnou.

10. Máte pro něco vášeň?

Pro mnoho věcí. Těžko je všechny dokážu nacpat do svých dnů. Ježdění na monokole je moje vášeň, asi obecně známá. Další je teoretická fyzika, miluju teologii. Dlouho jsem měl vášeň pro psychologii a filozofii, byla doba, kdy jsem se vášnivě věnoval divadlu. Takže moje vášně se teď tak střídají. Každý rok si většinou dávám dvě až tři nové oblasti, které chci prozkoumat.

11. Jste asi nejznámější český popekonom. Jaké to má výhody?

Já o tu pozici nikdy nestál. Když vyšla recenze na Ekonomii dobra a zla, tak psali, že je to populární ekonomie, přitom to popularizační kniha být neměla, naopak to měla být kniha, která ekonomiku komplikuje a byla zamýšlená pro malý okruh lidí. Já popularizaci nedělám. Snažím se nebýt pouze ekonom a snažím se nedělat rozdíl mezi vysokou a nízkou kulturou. Ale výhody? Můžu mluvit i s lidmi mimo ekonomii, s filozofy nebo teology, nejen s bankéři. A pak samozřejmě tu, že když chci o něčem mluvit nebo psát, tak můžu a někdo si to občas i poslechne nebo přečte. A pak je výhoda, že mě někdo pozve na panáka, samozřejmě. Ale já jsem vychovaný tak, že pak mám dojem, že se s ním musím alespoň dvacet minut bavit a ne vždy mi to jde.

12. Souhlasíte s názorem, že být popekonomem je snadné, protože nesete minimální odpovědnost za to, co říkáte?

Ale popekonom… já třeba nikdy nebyl na Nově. Nedal jsem rozhovor Blesku, nedal jsem rozhovor Novinkám, tohle je jeden ze tří rozhovorů za poslední rok. Tak já nevím, co mám ještě dělat, abych nebyl ten popekonom. Píšu knížky, o kterých si myslím, že jsou celkem složité. Takže je mnoho ekonomů, kteří jsou rozhodně viditelnější, protože každý měsíc říkají, proč je teď inflace větší, než byla v lednu.

Sedláček se zjevně zasekl na pojmu popekonom a měl dojem, že mi málo důrazně vysvětlil, že se jím být necítí.

13. Jakou nejdůležitější věc jste se naučil od Václava Havla?

V momentě, kdy člověk tu divadelní hru jménem život začne brát příliš vážně a vžije se do té role moc, tak to přestane být sranda. Takže braní života spíše jako něco, co funguje lépe s nadhledem. A nenechat si od nikoho říkat, co si mám myslet a dělat. A nenechat se převálcovat obrazem, který je o vás vytvářen.

14. Jakou nejbizarnější radu po vás někdo chtěl?

V jednom baru, už bylo kolem půlnoci, za mnou přišel takový bodrý, ale poměrně rázný chlapík a začal: "Jste to vy?" To je můj oblíbený začátek dialogu, protože mě to uvádí do filozofických rozpaků, zda já jsem já. A druhá otázka: "Tak co ta ekonomika?" Tu taky miluju. Vím, že lidé mi tím chtějí často udělat radost, že mě poznali a že jsem ekonom. Tady ten pán mě odtáhl stranou a že prý do čeho má investovat peníze. Já se mu snažil vysvětlit, že nevím. On mi nevěřil. A že půjdem půl na půl… Když jsem asi popatnácté řekl, že nevím a neví to nikdo, tak odešel s pocitem, že jsem sketa, která mu to neřekne.

15. Rozpadne se podle vás Evropská unie?

V jakém časovém horizontu? (ticho) Dříve nebo později se rozpadne i zlato. Doufám, že ne, ale drolit se asi bude.

Foto: Igor Zacharov

16. Jak budou reagovat globální trhy na Donalda Trumpa ve funkci prezidenta USA?

V krátkodobém horizontu jdou trhy nahoru. Ale to šly i za Hitlera. Trhy nejsou arbitr čehokoliv. Mýlí se jako vše ostatní. Pro svět to není dobrá ekonomická zpráva.

17. Definujte svůj styl.

(pauza) Asi před třemi lety o mně v Respektu napsali, že mám styl dandyho. Nevím úplně přesně, co to znamená, ale líbí se mi to.

Sedláček svůj osobní styl samozřejmě má a dbá o něj. Na schůzku přišel v kostkovaných kalhotách a dobře padnoucím saku. Je to ležérní, ale zároveň tak akorát. Dandy na to sedí, byť to postrádá jistou dandyovskou exaltovanost.

18. Která komodita je podle vás nejvíce podhodnocená?

Komodita? (pauza 30 sekund) Tolerance.

19. Jakou nejdražší věc jste si kdy koupil?

To elektrické monokolo. To mě stálo třicet tisíc. Pokud tedy nepočítám auto. Ale byt nemám, moje telefony nestojí přes třicet tisíc…

20. Kdo je váš nejlepší kamarád a proč?

Kamarád se stává z mého syna, ale na to je zatím dost mladý. Mám asi pět nebo šest chlapů, které miluju takovou tou chlapskou přátelskou láskou, ale vytáhnout jednoho z nich asi neumím.

21. Jaký největší ekonomický nesmysl jste v poslední době slyšel?

Nesmyslné mi přijde měřit růst v procentech HDP. Amerika jednu dobu rostla o dvě procenta HDP, ale zároveň měla deficit dvanáct procent HDP. A všichni byli nadšení, že se roste.

22. Při tom všem, co děláte, čemu nerozumíte?

Teď nerozumím české hospodářské politice. Dělal jsem to dvanáct let intenzivně a teď se od toho snažím odstřihnout. A už mě to nebaví. Já jsem si utekl do filozofie, kde je platnost výroku delší než dva týdny.

Zde si Sedláček upravil otázku po svém. Tedy čemu se rozhodl nerozumět. No, proč ne?

23. Jakou nejlepší radu jste v životě dostal?

(pauza 30 sekund) Když jsem nastupoval na Hrad, tak jsem se bavil s otcem Williamem, senzační člověk a můj soused. A on říká: "První tři měsíce jen poslouchej a nic neříkej."

24. Co je podle vás smysl života?

Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se