Příští rok pojedu na dovolenou s personalistkou. Nebo ještě lépe - s psycholožkou, která se specializuje na personalistiku. Když jsem si na výzvu šéfové této přílohy HN přečetl jejich rady, jak volno strávit a poté přežít návrat do zaměstnání, pochopil jsem, že letos jsem leccos udělal špatně.
Neuposlechnutá rada první: vezměte si nejméně dva týdny dovolené vcelku.
Během prázdnin se mně podařilo najít pouhých osm pracovních dnů, které jsem mohl v kuse strávit s rodinou a opustit pracoviště.
Neuposlechnutá rada druhá: před odjezdem si vyčistěte stůl, ať nemáte po návratu resty.
I kolegové si v létě chtějí vybrat dovolenou, a tak jsem den před odjezdem strávil ve službě, a byl jsem v práci do 23.45. Stůl jsem vyčistil zčásti.
Neuposlechnutá rada třetí: cestujte v klidu a odpočatí.
Nevyspalý po službě jsem doma mejloval do redakce vzkazy a nastavoval do e-mailu hlášení, že nebudu v práci. Ještě několik telefonátů a vyjeli jsme .
Neuposlechnutá rada čtvrtá: nechte dovolenou "dojet".
Tím rádci míní, že z fyzicky náročné dovolené přejedete třeba na chalupu a tam relaxujete. Teprve pak zamíříte domů, abyste si před návratem do práce aspoň den odpočinuli. Já byl na chalupě celou dobu a kdyby občas nepršelo, tak bych se vůbec nezastavil.
Neuposlechnutá rada pátá: po návratu si domluvte na den nebo dva ochranný režim.
Vrátil jsem se v neděli po poledni a pak z domova třídil služební poštu. V pondělí mě pohltila hora faktur a jiných formulářů. V telefonu se střídali lidé, kteří mě nesehnali během dovolené. Dveře se netrhly. V sedm večer byla spotřebována veškerá energie našetřená ve dnech volna. A tak se pro příští dovolenou ptám: Psycholožky, chcete mě?
