Co je Kosovo: Černá díra, kde mizí luxusní automobily z evropských silnic a odkud vedou sítě pašeráků drog a lidí? Nebo kolébka srbské kultury s překrásnými kláštery? Nebo snad - po opravě dolů a obří elektrárny - potenciální zdroj elektřiny pro polovinu Balkánu? Ode všeho něco. Kosovo, zvlněná placka obklopená vysokými horami, historický propletenec zájmů a kultur, je dnes navíc i klíčem ke stabilitě Balkánu.
Rozhovory o budoucnosti dvoumiliónové srbské provincie, které včera začaly ve Vídni, mají za cíl jediné: stanovit podmínky pro budoucí rozvoj místa, kde dvě třetiny lidí nemají práci a zbylí jsou závislí na slabém a korupcí prolezlém státním aparátu. Srbská vláda v Bělehradu navrhuje "více než autonomii a méně než nezávislost" se zárukami práv pro svou menšinu, kosovští Albánci nepřipouštějí nic menšího než nezávislost.
Kosovo je posledním regionem na Balkáně, který před sebou nemá perspektivu spojenou s Evropskou unií. Kosovští Albánci už žádného protektora nechtějí. I prozatímní správa OSN se stala v jejich očích spíše škůdcem než pomocníkem. Nezávislost se pro ně rovná prosperitě a jsou pro ni ochotni udělat téměř všechno. V podmínkách, kde vládne chudoba a nejasná perspektiva, se tak výborně daří extremistům.
Srbové nyní tahají za kratší konec, velmoci jsou odhodlány Albáncům šanci dát. V Kosovu ještě dlouho zůstanou zahraniční vojenské jednotky, stejně jako bude třeba zaručit mezinárodní dohled nad vznikajícím státem. Evropa se bojí vlivu kosovského příkladu na další nespokojené národy. Že z nich má okolí strach neprávem, mohou dokázat jen Albánci sami. martin.ehl@economia.cz