Mají školu bez zvonění, učí je rodiče

Mají školu bez zvonění, učí je rodiče

Místo do školní lavice zasedne osmiletý Dan Bešta každý den za velký kuchyňský stůl. Je devět hodin ráno a začíná mu škola. Bez zvonění a paní učitelky. Jako žáka druhé třídy ho totiž vzdělává doma jeho matka. "Začneme příklady. Přečti mi tady tu slovní úlohu," říká matka Lucie Beštová.
Podobně jako tento osmiletý chlapec z Prahy se v Česku vzdělává čtyři sta dětí. Rodiče je mohou učit doma až do páté třídy základní školy. Druhý stupeň nebyl ještě povolen.
"Do konce června ale ještě zažádáme o jeho schválení. Mohl by být na několik let povolen experimentálně, stejně jako tomu bylo u prvního stupně," říká Dana Pražáková, viceprezidentka Asociace pro domácí vzdělávání.
Domácí škola existuje na prvním stupni už osm let. Do loňského roku byla pouze ve zkušební fázi, schválil ji až nový školský zákon. "Zkušební dobu pro druhý stupeň chceme už od září. Uvidíme, zda by následně mohl být dodán i do zákona," tvrdí Pražáková. Trochu skeptičtější náhled na to má však Ministerstvo školství.
"Zatím to nepovolíme. Děti musí přeci jen na druhém stupni zvládnout dva jazyky, chemii i fyziku," uvedla Karolína Svobodová z tiskového oddělení ministerstva.

Místo čtyř hodin se učí jen jednu

"Jedna tužka stojí tři koruny, sešit deset. Kolik si jich můžeš koupit za padesát korun?" zkouší syna Lucie Beštová. Dan pak postupně počítá na prstech. "Deset tužek a dva sešity," usmívá se. Po půl hodině matematiky je čeština. To si ke stolu přisouvá židli i sedmiletá Markéta. Nechodí ještě do první třídy, ale už umí číst i psát. "Mami, tohle přečtu," dožaduje se pozornosti. Matka ji utišuje a nejprve celý text z čítanky předčítá. Dan ji následuje. Na řadu pak přichází diktát. "Kde mám gumu? Napsal jsem tři s tvrdým y," rychle opravuje chlapec hrubku.
Vyučování končí v deset. "Děti nemusí prosedět ve škole čtyři hodiny. Za hodinu intenzívní výuky stihnou mnohem více. Odpoledne pak chodíme na keramiku nebo na cvičení," popisuje program matka. Doma s dětmi je už 13 let. Její první "žačkou" byla nejstarší dcera Veronika, která nyní navštěvuje sedmou třídu. "O domácí škole jsem se dozvěděla od kamarádek. Oslovila jsem Bratrskou školu, která byla mezi prvními, kde experiment probíhal," popisuje Beštová. Škola jim poskytla zázemí, učebnice i asistentku. Ta s dětmi průběžně prochází učivo.
"Jednou za měsíc se scházíme i s dalšími rodinami. Dětem vyprávíme o zemích, jejich kulturách a podobně. Společně se také učí jazyky," dodává Beštová.

Děti z domácí školy mají lepší výsledky

Žádost o vzdělávání dítěte doma podává rodič na kteroukoliv základní školu. Podmínkou je rodičovo maturitní vzdělání. Dítě dochází na přezkoušení jednou za půl roku. Testy jsou písemné i ústní, formu si určuje sama škola.
"Žádají o to například rodiče, kteří cestují a dítě by nemohlo docházet denně," říká Ivo Mlejnský, ředitel Základní školy Letohradská, která už pátým rokem nabízí dětem možnost učit se doma. Využívá ho kolem 60 dětí.
Kritici domácího vzdělávání tvrdí, že dítě je vyčleněno z kolektivu a neumí se zapojit do společnosti. "Je to naopak. Dítě je komunikativní a konverzuje dobře i s dospělými," tvrdí Jan Tupý z Výzkumného ústavu pedagogického. "Navíc se ukazuje, že děti mají lepší výsledky než jejich vrstevníci." V roce 1998 se do zkušebního projektu zapojily dvě školy a 60 dětí. Každý rok přibývali další žáci. Zprvu byli z rodin věřících. Nyní o to žádají rodiče, jejichž dítě má zdravotní handicap, nebo doprava do školy je složitá. "Je to pro rodiče náročné, jeden se musí vzdát i povolání. To je také jeden z limitů, proč doma učí děti tak málo rodin," dodal Tupý.
Domácí škola má tradici v USA, funguje tam už 23 let. Kromě Nizozemska je domácí vzdělávání běžné také v evropských zemích.