Senátor Novotný a agent 007
Senátor Josef Novotný spolu s redaktorem Radkem Kedroněm nabídli čtenářům Hospodářských novin (5. června) bondovku s názvem "Kdo chodí lobbovat do Senátu? Přísně tajné!". Mimo jiné se v ní ptají: "Kdy navštívil šéf největší loterijní společnosti Sazka Aleš Hušák Senát?" A promptně si odpovídají: "Nesmí to vědět ani sami senátoři, je to tajná informace."
Váženého pana senátora chci ujistit, že na tom nic tajného není. Ví to i sám, vždyť o tom hovořil při projednávání novely loterního zákona a několikrát v médiích.
V Senátu jsem byl vloni v prosinci, a to na pozvání samotných senátorů. Mluvilo se, jak jinak, o sázkovém a loterním průmyslu v České republice. Podivnější by bylo, kdyby se mnou senátoři chtěli mluvit třeba o emisních povolenkách, eutanazii nebo radarové základně. Mimochodem, v budově Senátu jsem byl poprvé v životě.
Myslím si, že podobná diskuse, výměna názorů a konfrontace stanovisek mezi politickou a podnikatelskou sférou k demokracii patří. A můžeme jí říkat třeba lobbing, úplně stejně přece lobbuje i pan senátor Novotný. Problém je v tom, že slyší trávu růst a kohokoli, kdo má jiný názor, obratem podezřívá z čachrů, pletich či zákulisních machinací. Jiný názor ani lobbing nejsou, pane senátore, zločinem.
Aleš Hušák, předseda představenstva a generální ředitel Sazka a.s.
Žádné impérium si nebudujeme
Považuji za potřebné reagovat na některá tvrzení, uvedená v článku Pavla Čižinského "Azylové impérium ministerstva" (HN 21. května). Ministerstvo vnitra rozhodně nebuduje žádné azylové impérium, jak autor tvrdí. Kritizovaný návrh novely zákona o azylu vychází z nově vydaných směrnic Evropské rady. Konkrétně ze směrnice upravující minimální podmínky pro řízení o přiznávání a odnímání postavení uprchlíka, která musí být zapracována do právního řádu ČR nejpozději do 1. prosince 2007.
Společná azylová politika a evropský azylový systém jsou nutnou součástí cíle EU spočívajícího v postupném vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva otevřeného těm, kdo pod tlakem okolností oprávněně hledají ochranu v Evropském společenství. Podle závěrů ze zasedání Evropské rady v Tampere by měl evropský azylový systém v krátké době zahrnovat společné normy pro spravedlivé a účinné azylové řízení v členských státech a z dlouhodobého pohledu pravidla Společenství vedoucí ke společnému azylovému řízení.
Novela zákona reaguje právě na nutnost zapracování evropské směrnice a nejde a ani nemůže jít o svévolné a nenápadné budování sítě internačních táborů. Zákon je ve všech bodech v souladu s Listinou základních práv EU a odráží připomínky nevládních organizací a organizací zabývajících se ochranou lidských práv.
V žádném případě nejde o to, aby cizinci vstupující do naší země zůstávali až půl roku v tranzitním prostoru na letišti. Účelem přijímacího střediska na letišti je zadržet osoby pokoušející se o neoprávněný vstup na české území. Po vstupu do Schengenského prostoru budou našimi jedinými střeženými hranicemi právě letiště. Novela dále jasně stanovuje délku pobytu v přijímacím středisku na letišti, vylučuje z pobytu zde zranitelné skupiny cizinců (nezletilé bez doprovodu, těhotné ženy a rodiny) a zakotvuje soudní přezkum tohoto omezení svobody pohybu.
Od ledna 2006 navíc slouží k ubytovávání cizinců umístěných na letišti Praha-Ruzyně nové přijímací středisko, které nahradilo starší (kapacitně nedostačující) a zvýšilo kvalitu ubytovacích služeb. Ministerstvo vnitra díky klesajícímu počtu žadatelů o azyl žádná další "internační střediska" nebuduje. Naopak, pobytová střediska v Bělé-Jezové, v Seči u Chrudimi a další byla zrušena.
Žádné internační impérium tak nevzniká a přirovnávání přijímacího střediska v Ruzyni k internačním táborům je pro nás nepřípustné. Považovat Českou republiku za stát, který buduje internační tábory, ve kterých trpí cizinci hladem, nemají přístup ke zdravotní péči, k azylovému řízení a soudní ochraně, nestojí za další komentář.
Tomáš Haišman, ředitel odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra
Nač platit zloději za sběr kovů?
Média prakticky neustále informují o krádežích kovových předmětů, v některých případech ohrožujících silniční i železniční dopravu.
Kradou se poklopy hydrantů a kanálů, kovové ozdoby náhrobků, nedávno dokonce ukradli zloději i kabely zabezpečovacího zařízení u kolejí. Zajímalo by mne, zda se tímto jevem, který se tak rozmohl, vůbec nějaký veřejný orgán zabývá, zda se někdo alespoň pokusil spočítat všechny škody, které těmito krádežemi vznikají, a jaká je efektivnost sběru kovových hmot za úplatu.
Možná bychom se pak divili, jaký tohle je nesmyslný kšeft, který stojí veřejné finance miliony, a že by se spíše vyplatilo za sběr kovových předmětů nic neplatit, brát to jako veřejnou službu a vytvořit podmínky, aby skutečný kovový odpad měl být kam odložen. U skleněných lahví, plastických hmot a papíru se to daří, proč ne u kovu? Zloději by neměli možnost ukradené kovy zpeněžit a důvod krást by zanikl.
Josef Malínský, Valašské Meziříčí
Redakce uveřejňuje v rubrice Dopisy odpovědi na články a dopisy čtenářů, které vyjadřují jejich názory. Vyhrazuje si právo příspěvky krátit a redakčně upravit. Anonymy nezveřejňuje. V rubrice Chyby a vysvětlení napravuje pochybení a odpovídá na dotazy k obsahu i jazyku HN.
Kontaktní adresy:
telefon: 233 073 041
e-mail: dopisy.hn@economia.cz
pošta: HN, oddělení dopisů, Dobrovského 25, 170 55 Praha 7
