Martin Ehl: Ve víru velké politiky

Pro Česko je hlavním výsledkem summitu NATO podpora protiraketovému radaru. Francouzi se zase soustřeďují na návrat do vojenských struktur aliance. A třeba Kanaďané usilují o pomoc svým vyčerpaným jednotkám v Afghánistánu. Výčet "hlavních" témat bukurešťského summitu by vydal na telefonní seznam menšího městečka.

Jeden společný jmenovatel tu ale je: vztah Evropanů k mocnému americkému spojenci na jedné straně a k sílícímu Rusku s jeho ropovody a plynovody na straně druhé. Dokladem jisté oprávněnosti evropských obav je i rusko-americký summit v Soči, který přijde po Bukurešti. Evropu zneklidňuje, co by tam Bush a Putin mohli spolu na poslední chvíli upéct.

Rusko je strašák, který jednak nutí bývalé socialistické státy podporovat rozšíření aliance na východ, jednak je motivuje zabezpečovat si na Washington "přímou spojeneckou linku", třeba v podobě protiraketové obrany.

Západní spojenci jako Německo nebo Francie to vidí jinak a pozvánku pro Ukrajince a Gruzínce zablokovali. Levicový španělský deník El País si neodpustil titulek "Bush provokuje napětí v NATO". Reagoval tak na výzvu amerického prezidenta, aby evropští spojenci poslali více vojáků do Afghánistánu a přijali do svých řad další postsovětské státy.

Na západě Evropy mají prostě větší potřebu se vyhranit vůči Spojeným státům. Na východě starého kontinentu je naopak spojenectví s Washingtonem bráno jako záruka vůči ruské rozpínavosti. Ať už má tvář vojáků na tancích nebo obchodních zástupců Gazpromu (ten nejnověji vstupuje s italským Eni na libyjský energetický trh).

Získat za této konstelace i jen vlažnou podporu aliance pro (americký) protiraketový štít - aby byli spokojeni i čeští zelení a oranžoví - je malým zázrakem.

martin.ehl@economia.cz