Tomáš Němeček: Cizinec je našinec

Česko se mění v cílovou zemi, kam se spíš za lepším přichází, než odkud se odjíždí - stálo na tomto místě už v roce 2006. Teď to potvrzuje nová studie, podle níž je Česko nejvyhledávanější z postkomunistických zemí. Pro jednou měli pravdu optimisté, nikoli skeptici.

Kam také jinam ve střední Evropě chodit? Maďarsko má svých ekonomických starostí dost. A tamní jazyk odrazuje cizince ze slovanských zemí mnohem účinněji než Národní garda. Slovensko roste téměř zázračně, ale přece jen je uzavřenější (terénem i sociálně), Polsko spíš trápí, jak přitáhnout zpět mladé Poláky. Naproti tomu Česko nabízí spoustu volných míst. A zbohatlíkům z postsovětského prostoru navíc klid, bezpečí a zázemí pro rodinu. Proto se v Praze zdvojnásobil během pěti let počet Rusů na třináct tisíc a dál roste. Na rozdíl Francie nebo Německa zde nemá většina společnosti pocit, že by jí cizinci ujídali chleba. Naopak: zvlášť manuální a rutinní práci ochotně přepustí přistěhovalcům. Když Foxconn staví novou továrnu na počítačové dílny v Kutné Hoře, na polovinu z pěti tisíc míst bude muset najmout cizince z východní Evropy.

Kromě toho měli Češi ve 20. století štěstí na země, s nimiž žili byli v jednom státě. Proto jsou zdejší přistěhovalci hlavně Ukrajinci a Slováci, tedy lidé ze zemí blízkých kulturně, jazykově a historicky. Společná komunistická minulost nás spojuje i s třetí velkou skupinou, Vietnamci, kteří mají pověstně vysokou adaptabilitu v dalších generacích. S takovou se zdá 7,5 procenta cizinců v roce 2020 hladce zvládnutelných. Otázka je zatím jen jedna: Co se zdejšími ilegály, odhadovanými na 100 - 250 tisíc? Příležitost k velkorysejší "pracovní" amnestii je možná právě teď.

tomas.nemecek@economia.cz