Před devíti lety rozlišovala víno jen na červené a bílé, nemá sommelierské zkoušky ani vzdělání a kouří krabičku cigaret denně. Klára Götzová, vítězka soutěže o nejlepšího českého sommeliera, zažitou představu degustátora vína zrovna nenaplňuje.
Atraktivní tmavovláska během hodiny vykouří několik cigaret a pořád smrká. "Jsem alergická úplně na všechno, rýmu mám věčně. Při chutnání vína to kupodivu nevadí," odkládá na chvíli kapesník Klára Götzová, která v roce 2006, jako první žena, získala ocenění Sommelier roku.
Vystudovala chemickou průmyslovku a od křivulí v laboratořích civilní obrany v Třemošné u Plzně ji postupně odvábil její tehdejší přítel. Otakar Žoudlík, dnes jeden z nejuznávanějších tuzemských sommelierů, se k vínoznalství dostal přes číšnickou profesi a postupně pro něj nadchl i Götzovou.
U děvčete z pivařského Plzeňského kraje se od začátku projevoval nebývalý cit pro víno. "Ani nevím, kde se to ve mně vzalo. Prostě si čichnu k vínu, napiju se a v hlavě mi naskočí, jaká je to odrůda včetně charakteristiky," krčí rameny mladá sommelierka. "Dobře se mi ukládají informace na trase paměť-čich a chuť."
Trochu slané Bordeaux
Talent a nadšení mladé Plzeňanky zaujaly majitele jedné z pražských vinoték natolik, že jí nabídl angažmá. Götzová se začala účastnit sommelierských soutěží a založila s přítelem vlastní vinný sklep.
"Babička z něj vyklidila brambory a zavařeniny, pak jsme ho trochu vyhloubili," vzpomíná sommelierka. "Dnes v něm mám kolem pěti set lahví."
Nejvzácnější z nich vypila nedávno, při oslavě svých třicátin. Láhev bordeauxského Chateau Margaux z roku 1978 otevřela pro své přátele v rámci narozeninového večírku. Díky tomu, že většina jejích nejbližších má k vínu hodně blízko, dokázali zlatý hřeb party ocenit.
"Byla to opravdu úžasná láhev. Ale vzhledem k tomu, kolik takové víno stojí, si ho nemůžu dovolit každý rok," směje se nedávná oslavenkyně.
K zajímavým ochutnávkám se častěji dostane díky práci. Lahev nejdražšího vína, které zatím pila, nabízel její někdejší zaměstnavatel, pražský Dům vína U Závoje, za víc než čtvrt milionu korun.
Chateau Gruaud Larose z roku 1869 vyzdvihli potápeči ze dna oceánu, kde odpočívalo ve vraku lodi. "Jednu z šesti lahví, které jsme získali na aukci, jsme tehdy otevřeli pro klienty," popisuje Götzová. "Pořád se ještě dalo pít. Pod vodou mělo ideální podmínky pro zrání a stále v něm byl život. Jenom bylo od okolní vody trochu slané."
Jako sauvignon
Na běžné popíjení dává Klára Götzová přednost bílým vínům. Její nejoblíbenější odrůda je sauvignon, ráda má hlavně ten z vinic nad francouzským městečkem Sancerre. "Mám ráda minerální, důrazná vína," říká o sobě. Okolí Sancerre ležícího na řece Loiře je hodně kamenité, víno tam roste na pazourkovém podloží.
"Jsem aktivní člověk a podle toho si vybírám vína. Chutná mi taky chablis z kimmeridžského vápence. Není oříškové ani máslové, má čerstvou chuť," vysvětluje sommelierka se zápalem.
Sauvignon ze Sancerre jejím přáním vyhovuje dokonale. Stačí jej poválet po jazyku a příjemná tvrdost minerálního podtónu rozehraje vyváženou kyselinku: zážitek neruší žádné zbytečné kudrlinky ani omamné aroma.
Chuť i vůně jsou přímočaré a přitom okouzlující - v tomhle je sancerrský sauvignon podobný nejlepší české sommelierce. Kromě talentovaného nosu a půvabného obličeje má také ostrý jazyk. Servítky si nebere, ani když mluví o kolezích. "Na soutěžích sommelierů dnes není žádná konkurence. Já jsem měla z dvou set možných bodů sto osmdesát a ten za mnou sedmdesát," protáčí panenky. Skutečně zkušení degustátoři se už podle ní věnují spíš obchodu s vínem.
Ostropestřec na játra
Databanku chutí a vůní, kterou Götzová nosí v hlavě, si doplňuje hlavně prakticky: popíjením. Za týden vypije kolem pěti lahví a toto tempo drží už skoro dekádu. Tvrdnutí jater se příliš nebojí. "Každý den jím ostropestřec. To je bylinka, která je chrání proti poškození alkoholem, chemickými látkami i životním prostředím," čte z krabičky s ostropestřcovými pilulkami.
Jejímu kamarádovi z branže nedávno diagnostikovali problémy s játry a slinivkou. "Ale ten degustování prokládal gin tonikem. Jenom vínem to nemůže být," myslí si Klára.
Z vína se prý už dlouho neopila. "Je mi to hloupé vůči vínu se z něho setnout," vysvětluje. Místo jednorázového popíjení si skleničky dávkuje přes den k jídlu. Jedna láhev za večer ji však rozhodně neskolí, rovnováhu začne ztrácet až mezi druhou a třetí.
Na důchod Francie
Víno se prolíná do většiny dnů v životě mladé sommelierky. V práci tráví kolem čtrnácti hodin denně, dovolenou alespoň z části věnuje výletům za novými sklípky a vinicemi.
Děti Klára Götzová neplánuje. "Nejsem na to typ. A ani si neumím představit, že bych se kvůli rodině vzdala své práce. Na důchod budu hodná teta," usmívá se. Její plány do budoucna jsou, jak jinak, spojené s vínem. Časem se chce přestěhovat do Provence a otevřít si tam restauraci. "Dělat víno tam nemůžu, to by mě místní nepřijali. Ale jako majitelka restaurace s francouzským šéfkuchařem bych mezi ně tak za deset let mohla zapadnout," uvažuje.
Francie je její osudovou zemí. Vyhovuje jí, jak se tu jídlo a víno, její největší koníčky, prolínají do všech oblastí života. "Vezměte si jen takovou maličkost: u nás lidem na oběd stačí půl hodiny, ve Francii trvá dvě. Za půl hodiny si jídlo užít nestihnete," konstatuje.
Výběr tento týden
- pondělí: Klára GÖTZOVÁ, sommelierka
- úterý: Tomáš KÁRA, kardiolog
- středa: Zdeněk POHLREICH, šéfkuchař
- čtvrtek: Ondřej DOSTÁL, právník
- pátek: David URBAN, promotér
