Tomáš Němeček: Povolební rozklad

Senátní volby 2008 přinesly jednu dobrou zprávu. Bohužel je skutečně jen jedna - všechny ostatní jsou špatné. Dobrá zpráva zní, že žádná strana nemá v Senátu většinu. ČSSD nemůže sama potopit americký radar a senátoři ODS už nemohou z čistě ideologických důvodů blokovat Lisabonskou smlouvu o reformě EU. Naopak, teď se otevřela šance, aby prošlo obojí. Prezident také ztrácí dosavadní jistotu, že by mu Senát poslušně schválil za ústavního soudce i jeho tenisovou raketu. Dál už následují špatné zprávy.

V Česku se neblaze ustaluje, že velká prohra v "malých" volbách znamená konec premiéra: tedy pokud opravdu Topolánka stihne Špidlův osud. Co by měl říkat Gordon Brown, který projel komunální volby i doplňovací (včetně okrsků, kde labouristé neprohráli od války)? Co by musela dělat Angela Merkelová, když křesťanská pravice těžce prohrála zemské volby v Hesensku či Bavorsku? Mandát českých premiérů by byl fakticky dvouletý a raději by během něj neměli dělat nic nepopulárního, co se dotkne peněženek voličů.

Mirek Topolánek má končit z týchž důvodů jako Vladimír Špidla: "zradil program", opustil Odkaz Velkého Předchůdce, dělal reformy kritizované zleva zprava, "bratříčkoval se s malými". Oba patří právě proto mezi premiéry, kterých si šlo vážit a šlo jim věřit. Topolánek se pokusil ODS otevřít a překonat její mindráky po finančních skandálech a zaslouženém pádu Václava Klause. To všechno se teď zavrhne? Stejně jako kdysi u Špidlova nástupce, ani tady nevidíme u Topolánkových vyzývatelů žádný alternativní plán. Jen ochotu odvolat kvůli podílu na moci cokoli, co dosud ODS říkala a prosazovala.

Nedělalo nám radost sledovat sebedestrukci ČSSD v letech 2004 - 2005. Nedělá nám to potěšení ani teď u pravice.

tomas.nemecek@economia.cz