Sekretář vládní Rady pro výzkum a vývoj pan Blažka rozhořčeně reagoval na náš článek, ve kterém poukazujeme na to, že kvantitativní hodnocení vědy, tak jak bylo zakotveno ve vládní Metodice hodnocení, je z pohledu humanitních vědních oborů nevhodné až diskriminační (Vláda měří vědu. Zničí při tom humanitní obory, HN 12. října; Humanitní obory se ničí samy, HN 18. října). Autor konstatuje, že pokud autoři "pracují s fakty stejným způsobem i ve své vědecké práci, pak je opravdu budoucnost humanitních oborů černá" - zkonfrontujme tedy s fakty to, co říká on sám.
1. Pan Blažka říká, že "nikdo nepochybuje o tom (a v Metodice hodnocení je to opakovaně konstatováno), že základem zůstává standardní způsob hodnocení - nezávislými oponenty, odbornými komisemi složenými z předních (a nepodjatých) vědců v daném oboru atd." Skutečností, kterou si každý může snadno ověřit (viz http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=14346), je, že v Metodice není o oponentech či odborných komisích ani slovo.
2. Podle pana Blažky kvantitativní hodnocení podle Metodiky "slouží k jedinému účelu - zdvořilému dotazu: Vážení, tady nám něco nehraje, můžete nám to, prosím, vysvětlit?" Porovnejme to s tím, co říká Metodika. Jejím (bezpochyby chvályhodným) cílem "je vytvořit systém, který bude: a) vládě poskytovat ucelený soubor informací o efektivnosti využití státních prostředků na výzkum a vývoj u jednotlivých příjemců". Tento systém bude dále "c) podkladem RVV pro provádění změn rozdělení prostředků na výzkum a vývoj, které má RVV každoročně promítat do návrhu výdajů na výzkum a vývoj na další rok."
Je tedy zřejmé, že výsledkem hodnocení podle Metodiky bude kvantitativní vyjádření efektivnosti jednotlivých institucí a jejich odpovídající zařazení do skupin podle efektivnosti. Je pravda, že k vypočítané veličině se budou hodnocené instituce moci vyjádřit. Jakou podobu ale takové vyjádření může mít? Podobu protestu proti ohodnocení konkrétních výsledků? Představme si, že nějaká instituce napíše "nesouhlasíme s vaším výpočtem proto, že mnohé naše výsledky byly podhodnoceny; např. ten a ten článek by měl být hodnocen nikoli jako výkon za 2 body, ale jako výkon za 12 bodů, ta a ta kniha je natolik rozsáhlá, přínosná a náročná, že nezaslouží nikoli 5, ale 15 bodů atd., navrhujeme tedy, aby naše instituce byla přeřazena z kategorie neefektivní do kategorie velmi efektivní" - při vší úctě k erudici pracovníků a spolupracovníků RVV si nedovedeme představit, že by byli schopni něco takového kvalifikovaně posoudit a že by byli ochotni takové přeřazení skutečně uskutečnit.
3. Pan Blažka dále říká "Věda je světová - v tom se všichni shodují. Ale ať se nám to líbí nebo ne, lídrem světové vědy není Evropa, ale USA a ty také určují kritéria hodnocení." S tím nelze než souhlasit. A nelze než opakovat to, co jsme napsali v článku: nikde ve světě, a to ani v USA, není hodnocení veškerého výzkumu včetně humanitních věd založeno na kvantifikaci toho druhu, jakou navrhla RVV. (Pokud bychom měli nějaký systém hodnocení navrhovat my, tak by se blížil například velice propracovanému britskému systému - http://www.rae.ac.uk/).
Pan Blažka interpretuje naši kritiku jako typicky českou "snahu nadávat na zaujaté rozhodčí a vymýšlet vlastní kritéria". Ovšem vytvoří-li někdo pravidla, která jsou pro určitou část soutěžících prokazatelně diskriminační, a potom ty, kdo na to poukazují, označí za malé české kverulanty, je to v lepším případě přezíravost a v horším výsměch.
Jaroslav Peregrin, Vladimír Svoboda
Autoři pracují ve Filozofickém ústavu AV
1. Pan Blažka říká, že "nikdo nepochybuje o tom (a v Metodice hodnocení je to opakovaně konstatováno), že základem zůstává standardní způsob hodnocení - nezávislými oponenty, odbornými komisemi složenými z předních (a nepodjatých) vědců v daném oboru atd." Skutečností, kterou si každý může snadno ověřit (viz http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=14346), je, že v Metodice není o oponentech či odborných komisích ani slovo.
2. Podle pana Blažky kvantitativní hodnocení podle Metodiky "slouží k jedinému účelu - zdvořilému dotazu: Vážení, tady nám něco nehraje, můžete nám to, prosím, vysvětlit?" Porovnejme to s tím, co říká Metodika. Jejím (bezpochyby chvályhodným) cílem "je vytvořit systém, který bude: a) vládě poskytovat ucelený soubor informací o efektivnosti využití státních prostředků na výzkum a vývoj u jednotlivých příjemců". Tento systém bude dále "c) podkladem RVV pro provádění změn rozdělení prostředků na výzkum a vývoj, které má RVV každoročně promítat do návrhu výdajů na výzkum a vývoj na další rok."
Je tedy zřejmé, že výsledkem hodnocení podle Metodiky bude kvantitativní vyjádření efektivnosti jednotlivých institucí a jejich odpovídající zařazení do skupin podle efektivnosti. Je pravda, že k vypočítané veličině se budou hodnocené instituce moci vyjádřit. Jakou podobu ale takové vyjádření může mít? Podobu protestu proti ohodnocení konkrétních výsledků? Představme si, že nějaká instituce napíše "nesouhlasíme s vaším výpočtem proto, že mnohé naše výsledky byly podhodnoceny; např. ten a ten článek by měl být hodnocen nikoli jako výkon za 2 body, ale jako výkon za 12 bodů, ta a ta kniha je natolik rozsáhlá, přínosná a náročná, že nezaslouží nikoli 5, ale 15 bodů atd., navrhujeme tedy, aby naše instituce byla přeřazena z kategorie neefektivní do kategorie velmi efektivní" - při vší úctě k erudici pracovníků a spolupracovníků RVV si nedovedeme představit, že by byli schopni něco takového kvalifikovaně posoudit a že by byli ochotni takové přeřazení skutečně uskutečnit.
3. Pan Blažka dále říká "Věda je světová - v tom se všichni shodují. Ale ať se nám to líbí nebo ne, lídrem světové vědy není Evropa, ale USA a ty také určují kritéria hodnocení." S tím nelze než souhlasit. A nelze než opakovat to, co jsme napsali v článku: nikde ve světě, a to ani v USA, není hodnocení veškerého výzkumu včetně humanitních věd založeno na kvantifikaci toho druhu, jakou navrhla RVV. (Pokud bychom měli nějaký systém hodnocení navrhovat my, tak by se blížil například velice propracovanému britskému systému - http://www.rae.ac.uk/).
Pan Blažka interpretuje naši kritiku jako typicky českou "snahu nadávat na zaujaté rozhodčí a vymýšlet vlastní kritéria". Ovšem vytvoří-li někdo pravidla, která jsou pro určitou část soutěžících prokazatelně diskriminační, a potom ty, kdo na to poukazují, označí za malé české kverulanty, je to v lepším případě přezíravost a v horším výsměch.
Jaroslav Peregrin, Vladimír Svoboda
Autoři pracují ve Filozofickém ústavu AV
