/Od našeho spolupracovníka/
Autor řady publikací zabývajících se problematikou islámu Hans Peter Raddatz trvá na tom, že se muslimové musí přizpůsobit evropské kultuře a zvyklostem, pokud se chtějí integrovat do naší společnosti.
HN: Politici i novináři hovoří o radikálech, kteří rozpoutali nynější nepokoje ve Francii, jako o chudých přistěhovalcích z Afriky. Podle vás ale jejich chudoba hraje jen okrajovou roli a za hlavní příčinu násilí jste označil islám...
Ano, hlavní roli zde hraje islám, tedy islamistická propaganda. Jsou zde i jiné příčiny, ale ty jsou pouze okrajové. Zejména mladí lidé z druhé generace přistěhovalců jsou mimořádně vnímaví k této propagandě a bylo jen otázkou času, kdy něco podobného vypukne.
HN: Většina evropských politiků, intelektuálů i novinářů však tvrdí, že islám je mírumilovné náboženství a násilí odmítají spojovat s islámem jako takovým. Je to snad mylný názor?
Oficiální evropský názorový proud chce vidět v islámu jen jeho duchovní část, která také podle mého názoru není nebezpečná. Druhou a důležitější polovinou je ale směs politického práva, společenských, sociálních a morálních hodnot, příkazů a zákazů. A tato druhá část islámu hrubě odporuje základním principům demokracie, svobody a všem hodnotám, které tvoří podstatu západní civilizace.
Islám v západních zemích tvrdě vyžaduje pro sebe svobodu vyznání, ale nic takového není ochoten přiznat nikomu jinému. Člověku, který se chce vzdát islámu, podle koránu hrozí smrt. Islám také vůbec nezná rovnoprávnost pohlaví. A v neposlední řadě muslimové neznají demokratické státoprávní rozdělení moci, proto také každý muslim, pokud si myslí, že něco stojí v cestě zájmům jeho víry, má - podle islámu - právo použít násilí vůči těmto překážkám.
HN: Co se může stát, pokud politici nezmění svůj dosavadní přístup?
Dočkáme se mnohem větších konfliktů v Evropě, než jakých jsme svědky nyní nebo v uplynulých letech, protože muslimové jsou nuceni k upřednostňování jejich vlastního práva před právem hostitelských neislámských zemí.
HN: Znamená to, že se máme bát islámu? Nemůžeme přece házet všechny muslimy do jednoho pytle a přisuzovat jim všem násilné sklony.
Tvrdím jen to, že na základě koránu mohou muslimové omluvit i to nejradikálnější jednání. A stále více islamistů inklinuje právě k agresívnímu, radikálnímu chování. My sami jim to svou tolerancí en bloc umožňujeme, dovolujeme jejich duchovním a propagandistům indoktrinovat zejména mládež. Dovolujeme jim zakládat jejich vlastní školy, a snižujeme tak šanci muslimské mládeže získat neislámské vzdělání, které by nebylo indokrinováno agresívní ideologií. Takto vychovaná mládež má stále menší možnost získat pracovní místo na Západě a je vysoce náchylná agresívní propagandě.
HN: Na mladé muslimy ale nemají vliv jen radikálové.
Souhlasím s vámi v tom, že se ještě stále nedá říci, že by na muslimy v Evropě měli vliv výhradně radikálové, ale je oprávněné tvrdit, že na ně mají vliv především oni. Například v Německu už v podstatě neexistuje žádná islámská reprezentace, která by byla orientována mírumilovně. Navenek se většina z nich takto tváří, ale v mešitách hlásají pravý opak toho, co říkají médiím a politikům.
HN: Co hlásají v mešitách?
Že jim jde jen o destabilizaci svobodného, demokratického právního uspořádání, stojícího na základě lidských hodnot, které vyznává západní civilizace.
HN: Evropa je hrdá na svou toleranci, odmítá rasové, náboženské a politické předsudky. To by se toho všeho měla Evropa vzdát?
Delší dobu ve svých knihách varuji, že zamlčování reality je velmi nebezpečné. Zatím ovšem slýcháme jen prázdná klišé jako "islám je mír" a "islám je tolerance", ale těmito floskulemi se jen vzdalujeme od tvrdé skutečnosti. Evropští politici si utvořili jakousi iluzi o ideálním světě rovnosti všech náboženství a v něm si vykonstruovali iluzorní, neexistující islám.
HN: Co by tedy měli udělat politici, aby se násilí, které vidíme ve Francii, neopakovalo a nešířilo?
Nejen politici, všichni Evropané by měli jasně formulovat, čeho se musí muslimové zříci, pokud s námi chtějí žít v Evropě v míru a bez násilí. Jedná se zejména o úctu k lidské svobodě, lidským právům, k demokracii, zřeknutí se nadřazenosti ideologicko-náboženských pravidel a zákonů islámu, úcta k rovnoprávnosti žen atd.
HN: Říkáte, že muslimové se musí vzdát části svého učení, ale současně tvrdíte, že to je neoddělitelná součást jejich víry. Pokud by se jí vzdali, zůstali by ještě potom muslimy?
Ano, to je zásadní otázka. Uvedu pro stručnost jen příklad z jedné oblasti: Pro nás v Evropě není žádnou hodnotou bít ženu, pokládat ji za méněcennou, mít možnost ji beztrestně zabít. Přitom toto se běžně v islámu děje, a to beztrestně, neboť to korán v některých případech povoluje. Jen u nás, v Německu, registrují bezpečnostní složky oficiálně asi sto vražd žen za jejich údajnou nebo skutečnou nevěru. Neoficiální čísla jsou mnohem děsivější. Muslimové ale "vraždy ze cti" tolerují, protože je povoluje korán. Pokud politici a veškeré demokratické instituce nedají muslimům jasně najevo, že v Evropě nic podobného praktikovat nesmějí, budeme mít s radikálním islámem čím dál větší problémy.
HN: Jak to ale chcete zařídit?
To musí být součástí dialogu. Podle islámu je možné dodržovat zákony hostující země, ale jen přechodně. Všechny islámské školy se v tomto shodují, jen se liší délkou povoleného pobytu v neislámské zemi. Muslim musí usilovat o prosazení islámu v neislámské zemi nebo v jasně definované enklávě, a pokud se mu to nepodaří, měl by z ní po čase odejít, jinak korán říká, že ztrácí "zapálení ve víře".
HN: Proč tedy muslimové houfně neodcházejí, když se jim nepodařilo prosadit šáriu do našeho zákonodárství?
Pokud muslim nemá žádné vyhlídky prosadit v hostitelské zemi nebo určité části země islámské zákony, je povinen po čase tuto zemi opustit. Ale pokud se oprávněné domnívá, že se mu podaří islámské právo prosadit - potom může zůstat, ba dokonce musí zůstat a o tuto změnu ze všech sil usilovat.
HN: Podle průzkumů Evropané spíše vnímají ohrožení míru a bezpečnosti ve světě ze strany USA či Izraele více než ze strany islámu...
Ano, to je smutný výsledek dlouholeté proislámské propagandy, jejímž tragickým vyústěním je příklon k postojům - v tomto případě k protižidovským postojům - které v minulém století způsobily tolik zla a ty dnes v Evropě opět rozvíjejí islamisté, pro které jsou židé největšími nepřáteli. Je strašné vidět to znovu pár desítek let po druhé světové válce. Ano, důsledkem tolerance islámu en bloc je také stále otevřenější antisemitismus. Pokud muslimy nepřesvědčíme o přijetí evropských lidských hodnot, práv, povinností a svobod, potom donutí oni nás přijmout islámské hodnoty a stát se muslimy.
HN: Nezlobte se, ale to zní velmi apokalypticky...
Přesto je to tak. Evropští politici ve své slepotě jen přesvědčují sami sebe a všechny občany, že islám je mírumilovný a podporují tím de facto násilné skupiny v islámu a ty se díky nim mohou stále rychleji rozšiřovat a sílit.
HN: Zmínil jste se o tom, čemu říkáte strategie islamistů. Můžete ji nějak blíže specifikovat?
Cesta k džihádu v pojetí islamistů probíhá ve čtyřech stupních: Džihád srdcem, což znamená, že je-li muslim slabý, zůstává v klidu a míru a všechny úmysly nosí v srdci. Druhým stupněm je džihád jazykem, což je právě ta úroveň, kterou zažíváme nyní, skutečně živou fázi slova, islámské a proislámské propagandy, včetně přemlouvání, zastírání a klamání. Třetí fáze džihádu je džihád rukou, což už je přímý čin, ale ten nemusí vždy jednoznačně znamenat násilí, ten může zahrnovat i pomoc, například charitativní. A zatím jen velmi málo, částečně, zažíváme na vlastní kůži čtvrtou fázi džihádu, tedy džihád mečem, což už jak sám výraz říká, znamená použití násilí.
HN: Podle vás tedy buď přehodnotíme svou dosavadní naprostou toleranci islámu, nebo podstoupíme riziko postupné ztráty všech svobod a základních hodnot západní civilizace?
Ano. Zatím pomalu, ale zato jistě se v Evropě blížíme k bodu, kdy v celé Evropě bude přiznávána svoboda hlásat své názory pouze islamistům a jejich zastáncům a všechny nesouhlasné nebo analytické hlasy budou tvrdě a nekompromisně umlčovány. Za touto blížící se hranicí budeme reálně zažívat pozvolnou, plíživou přeměnu struktury svobodné společnosti do struktury, ve které bude dominovat islámský světonázor.
HN: Co si myslíte o tvrzení že teroristé nerozumějí islámu, překrucují ho a naprosto mylně si ho vykládají? Také Usáma bin Ládin?
Znám toto tvrzení. Usáma bin Ládin však podle mého názoru nepřekrucuje islám a velmi dobře mu rozumí. Rozhodně neporovnatelně lépe než všichni evropští politici a intelektuálové dohromady, kteří tvrdí takové nesmysly.
HN: Žijete pod policejní ochranou. Proč?
Ano, v současné době jsem pod ochranou policie. Důvodem je výzva jedné islamistické skupiny v severním Německu k mé vraždě. Jsou zde jasné ideologicko-politické důvody: Je proto nutné oddělit politické, ideologické a právní aspekty islámu od duchovních. Nestane-li se to, ideály Evropy, za které lidé bojovali a umírali stovky a tisíce let, nepřežijí.
Hans Peter Raddatz
Od ostatních německých orientalistů se vždy lišil a vždy měl také mnoho nepřátel. Odstup od islámu a ostrá kritika, kterou Hans-Peter Raddatz (1941) vyjadřuje ve svých názorech pro německá média, na přednáškách i v několika odborných publikacích, pokaždé vyvolávají pobouřenou odezvu. V Německu nyní dokonce žije pod ochranou policie, neboť islámští duchovní na něj uvalili "fatvu", výzvu k jeho zavraždění.
"Islám je pro mě jen vedlejší činnost," řekl letos německému týdeníku Zeit. "V Orientu jsem strávil druhý život, tím se od většiny z nich liším," dodal na adresu ostatních orientalistů. Jako ekonom dlouho pracoval pro firmy na Blízkém východě a je spoluautorem renomované Encyklopedie islámu, považované za základní dílo mezinárodní orientalistiky.
Není překvapením, že Raddatz se ostře vyslovuje proti vstupu Turecka do EU. Za přílišnou smířlivost vůči islámu kritizoval i zesnulého papeže Jana Pavla II. Své odpůrce nazývá "dialogisty", prý proto, že příliš ustupují islámu ve snaze vést dialog mezi náboženstvími.
Autor řady publikací zabývajících se problematikou islámu Hans Peter Raddatz trvá na tom, že se muslimové musí přizpůsobit evropské kultuře a zvyklostem, pokud se chtějí integrovat do naší společnosti.
HN: Politici i novináři hovoří o radikálech, kteří rozpoutali nynější nepokoje ve Francii, jako o chudých přistěhovalcích z Afriky. Podle vás ale jejich chudoba hraje jen okrajovou roli a za hlavní příčinu násilí jste označil islám...
Ano, hlavní roli zde hraje islám, tedy islamistická propaganda. Jsou zde i jiné příčiny, ale ty jsou pouze okrajové. Zejména mladí lidé z druhé generace přistěhovalců jsou mimořádně vnímaví k této propagandě a bylo jen otázkou času, kdy něco podobného vypukne.
HN: Většina evropských politiků, intelektuálů i novinářů však tvrdí, že islám je mírumilovné náboženství a násilí odmítají spojovat s islámem jako takovým. Je to snad mylný názor?
Oficiální evropský názorový proud chce vidět v islámu jen jeho duchovní část, která také podle mého názoru není nebezpečná. Druhou a důležitější polovinou je ale směs politického práva, společenských, sociálních a morálních hodnot, příkazů a zákazů. A tato druhá část islámu hrubě odporuje základním principům demokracie, svobody a všem hodnotám, které tvoří podstatu západní civilizace.
Islám v západních zemích tvrdě vyžaduje pro sebe svobodu vyznání, ale nic takového není ochoten přiznat nikomu jinému. Člověku, který se chce vzdát islámu, podle koránu hrozí smrt. Islám také vůbec nezná rovnoprávnost pohlaví. A v neposlední řadě muslimové neznají demokratické státoprávní rozdělení moci, proto také každý muslim, pokud si myslí, že něco stojí v cestě zájmům jeho víry, má - podle islámu - právo použít násilí vůči těmto překážkám.
HN: Co se může stát, pokud politici nezmění svůj dosavadní přístup?
Dočkáme se mnohem větších konfliktů v Evropě, než jakých jsme svědky nyní nebo v uplynulých letech, protože muslimové jsou nuceni k upřednostňování jejich vlastního práva před právem hostitelských neislámských zemí.
HN: Znamená to, že se máme bát islámu? Nemůžeme přece házet všechny muslimy do jednoho pytle a přisuzovat jim všem násilné sklony.
Tvrdím jen to, že na základě koránu mohou muslimové omluvit i to nejradikálnější jednání. A stále více islamistů inklinuje právě k agresívnímu, radikálnímu chování. My sami jim to svou tolerancí en bloc umožňujeme, dovolujeme jejich duchovním a propagandistům indoktrinovat zejména mládež. Dovolujeme jim zakládat jejich vlastní školy, a snižujeme tak šanci muslimské mládeže získat neislámské vzdělání, které by nebylo indokrinováno agresívní ideologií. Takto vychovaná mládež má stále menší možnost získat pracovní místo na Západě a je vysoce náchylná agresívní propagandě.
HN: Na mladé muslimy ale nemají vliv jen radikálové.
Souhlasím s vámi v tom, že se ještě stále nedá říci, že by na muslimy v Evropě měli vliv výhradně radikálové, ale je oprávněné tvrdit, že na ně mají vliv především oni. Například v Německu už v podstatě neexistuje žádná islámská reprezentace, která by byla orientována mírumilovně. Navenek se většina z nich takto tváří, ale v mešitách hlásají pravý opak toho, co říkají médiím a politikům.
HN: Co hlásají v mešitách?
Že jim jde jen o destabilizaci svobodného, demokratického právního uspořádání, stojícího na základě lidských hodnot, které vyznává západní civilizace.
HN: Evropa je hrdá na svou toleranci, odmítá rasové, náboženské a politické předsudky. To by se toho všeho měla Evropa vzdát?
Delší dobu ve svých knihách varuji, že zamlčování reality je velmi nebezpečné. Zatím ovšem slýcháme jen prázdná klišé jako "islám je mír" a "islám je tolerance", ale těmito floskulemi se jen vzdalujeme od tvrdé skutečnosti. Evropští politici si utvořili jakousi iluzi o ideálním světě rovnosti všech náboženství a v něm si vykonstruovali iluzorní, neexistující islám.
HN: Co by tedy měli udělat politici, aby se násilí, které vidíme ve Francii, neopakovalo a nešířilo?
Nejen politici, všichni Evropané by měli jasně formulovat, čeho se musí muslimové zříci, pokud s námi chtějí žít v Evropě v míru a bez násilí. Jedná se zejména o úctu k lidské svobodě, lidským právům, k demokracii, zřeknutí se nadřazenosti ideologicko-náboženských pravidel a zákonů islámu, úcta k rovnoprávnosti žen atd.
HN: Říkáte, že muslimové se musí vzdát části svého učení, ale současně tvrdíte, že to je neoddělitelná součást jejich víry. Pokud by se jí vzdali, zůstali by ještě potom muslimy?
Ano, to je zásadní otázka. Uvedu pro stručnost jen příklad z jedné oblasti: Pro nás v Evropě není žádnou hodnotou bít ženu, pokládat ji za méněcennou, mít možnost ji beztrestně zabít. Přitom toto se běžně v islámu děje, a to beztrestně, neboť to korán v některých případech povoluje. Jen u nás, v Německu, registrují bezpečnostní složky oficiálně asi sto vražd žen za jejich údajnou nebo skutečnou nevěru. Neoficiální čísla jsou mnohem děsivější. Muslimové ale "vraždy ze cti" tolerují, protože je povoluje korán. Pokud politici a veškeré demokratické instituce nedají muslimům jasně najevo, že v Evropě nic podobného praktikovat nesmějí, budeme mít s radikálním islámem čím dál větší problémy.
HN: Jak to ale chcete zařídit?
To musí být součástí dialogu. Podle islámu je možné dodržovat zákony hostující země, ale jen přechodně. Všechny islámské školy se v tomto shodují, jen se liší délkou povoleného pobytu v neislámské zemi. Muslim musí usilovat o prosazení islámu v neislámské zemi nebo v jasně definované enklávě, a pokud se mu to nepodaří, měl by z ní po čase odejít, jinak korán říká, že ztrácí "zapálení ve víře".
HN: Proč tedy muslimové houfně neodcházejí, když se jim nepodařilo prosadit šáriu do našeho zákonodárství?
Pokud muslim nemá žádné vyhlídky prosadit v hostitelské zemi nebo určité části země islámské zákony, je povinen po čase tuto zemi opustit. Ale pokud se oprávněné domnívá, že se mu podaří islámské právo prosadit - potom může zůstat, ba dokonce musí zůstat a o tuto změnu ze všech sil usilovat.
HN: Podle průzkumů Evropané spíše vnímají ohrožení míru a bezpečnosti ve světě ze strany USA či Izraele více než ze strany islámu...
Ano, to je smutný výsledek dlouholeté proislámské propagandy, jejímž tragickým vyústěním je příklon k postojům - v tomto případě k protižidovským postojům - které v minulém století způsobily tolik zla a ty dnes v Evropě opět rozvíjejí islamisté, pro které jsou židé největšími nepřáteli. Je strašné vidět to znovu pár desítek let po druhé světové válce. Ano, důsledkem tolerance islámu en bloc je také stále otevřenější antisemitismus. Pokud muslimy nepřesvědčíme o přijetí evropských lidských hodnot, práv, povinností a svobod, potom donutí oni nás přijmout islámské hodnoty a stát se muslimy.
HN: Nezlobte se, ale to zní velmi apokalypticky...
Přesto je to tak. Evropští politici ve své slepotě jen přesvědčují sami sebe a všechny občany, že islám je mírumilovný a podporují tím de facto násilné skupiny v islámu a ty se díky nim mohou stále rychleji rozšiřovat a sílit.
HN: Zmínil jste se o tom, čemu říkáte strategie islamistů. Můžete ji nějak blíže specifikovat?
Cesta k džihádu v pojetí islamistů probíhá ve čtyřech stupních: Džihád srdcem, což znamená, že je-li muslim slabý, zůstává v klidu a míru a všechny úmysly nosí v srdci. Druhým stupněm je džihád jazykem, což je právě ta úroveň, kterou zažíváme nyní, skutečně živou fázi slova, islámské a proislámské propagandy, včetně přemlouvání, zastírání a klamání. Třetí fáze džihádu je džihád rukou, což už je přímý čin, ale ten nemusí vždy jednoznačně znamenat násilí, ten může zahrnovat i pomoc, například charitativní. A zatím jen velmi málo, částečně, zažíváme na vlastní kůži čtvrtou fázi džihádu, tedy džihád mečem, což už jak sám výraz říká, znamená použití násilí.
HN: Podle vás tedy buď přehodnotíme svou dosavadní naprostou toleranci islámu, nebo podstoupíme riziko postupné ztráty všech svobod a základních hodnot západní civilizace?
Ano. Zatím pomalu, ale zato jistě se v Evropě blížíme k bodu, kdy v celé Evropě bude přiznávána svoboda hlásat své názory pouze islamistům a jejich zastáncům a všechny nesouhlasné nebo analytické hlasy budou tvrdě a nekompromisně umlčovány. Za touto blížící se hranicí budeme reálně zažívat pozvolnou, plíživou přeměnu struktury svobodné společnosti do struktury, ve které bude dominovat islámský světonázor.
HN: Co si myslíte o tvrzení že teroristé nerozumějí islámu, překrucují ho a naprosto mylně si ho vykládají? Také Usáma bin Ládin?
Znám toto tvrzení. Usáma bin Ládin však podle mého názoru nepřekrucuje islám a velmi dobře mu rozumí. Rozhodně neporovnatelně lépe než všichni evropští politici a intelektuálové dohromady, kteří tvrdí takové nesmysly.
HN: Žijete pod policejní ochranou. Proč?
Ano, v současné době jsem pod ochranou policie. Důvodem je výzva jedné islamistické skupiny v severním Německu k mé vraždě. Jsou zde jasné ideologicko-politické důvody: Je proto nutné oddělit politické, ideologické a právní aspekty islámu od duchovních. Nestane-li se to, ideály Evropy, za které lidé bojovali a umírali stovky a tisíce let, nepřežijí.
Hans Peter Raddatz
Od ostatních německých orientalistů se vždy lišil a vždy měl také mnoho nepřátel. Odstup od islámu a ostrá kritika, kterou Hans-Peter Raddatz (1941) vyjadřuje ve svých názorech pro německá média, na přednáškách i v několika odborných publikacích, pokaždé vyvolávají pobouřenou odezvu. V Německu nyní dokonce žije pod ochranou policie, neboť islámští duchovní na něj uvalili "fatvu", výzvu k jeho zavraždění.
"Islám je pro mě jen vedlejší činnost," řekl letos německému týdeníku Zeit. "V Orientu jsem strávil druhý život, tím se od většiny z nich liším," dodal na adresu ostatních orientalistů. Jako ekonom dlouho pracoval pro firmy na Blízkém východě a je spoluautorem renomované Encyklopedie islámu, považované za základní dílo mezinárodní orientalistiky.
Není překvapením, že Raddatz se ostře vyslovuje proti vstupu Turecka do EU. Za přílišnou smířlivost vůči islámu kritizoval i zesnulého papeže Jana Pavla II. Své odpůrce nazývá "dialogisty", prý proto, že příliš ustupují islámu ve snaze vést dialog mezi náboženstvími.
