Nesouhlasím s názory těch, kteří kritizují prezidenta Václava Klause za to, že s Vladimirem Putinem vedl oficiální rozhovory v ruštině (Jazyk není jen zdvořilost, HN 3. března) a hodnotí toto gesto jako předčasné, nevhodné, nestandardní.
Politikům již z podstaty jejich osobnostních rysů (jinak by se nestali politiky) jde především o zviditelnění sama sebe. Pan prezident nám tímto připomněl, že je ve srovnání s ostatními nadstandardně jazykově vybaven.
Buďme upřímní: naše malá země dnes nemá skoro nic, čím na sebe v globálním či aspoň evropském měřítku může pozitivně upozornit. Podobně Rusko již není mocenskou ani ekonomickou hrozbou v našem regionu a Česká republika je pro ně bezvýznamný partner.
Vladimir Putin ročně absolvuje podobných návštěv desítky, jednu jako druhou, a dojmy z nich mu po čase splývají. Nevěřím tomu, že je pro něj podstatný objem našeho vzájemného obchodu, kolik procent námi spotřebované ropy je z Ruska a jaký je náš růst HDP. Možná mu v paměti uvízne pouze Klausova plynulá ruština a její použití na domácí půdě hostitelské země.
Ztotožníme-li se s názorem, že hlavním úkolem politiků je zlepšovat pozemský pobyt současným a příštím generacím, spíše než řešit minulost, pak pro to náš prezident udělal maximum. Zvýšil pravděpodobnost, že si Putin na tuto návštěvu v budoucnu vůbec vzpomene.
Václav Klaus vynecháním tlumočníků uštědřil premiérovi Jiřímu Paroubkovi intelektuální políček. Je nelichotivou vizitkou, když předseda vlády disponuje tak špatnou jazykovou výbavou, že na slavnostní večeři není schopen zúčastnit se diskuse s prezidentem jiného státu.
MUDr. Ladislav Těšínský, Praha