Kanadský režisér John Paskievich postihl filmem Cikáni ze Svinie živou realitu Slovenska

Dokument o Romech vyvolal živou diskusi

Radovan Holub
Od našeho stálého spolupracovníka
Bratislava, 7. 12. 2001
O výbušnosti romské problematiky se mohli na probíhajícím Mezinárodním filmovém festivalu Bratislava přesvědčit ti diváci, kteří se přišli podívat na čtyři roky starý dokumentární film Kanaďana Johna Paskieviche Cikáni ze Svinie. Snímek byl úspěšně uveden na různých mezinárodních festivalech včetně MFF Karlovy Vary. Zejména v zámoří pomohl změnit romantizující názor na Romy, kteří jsou stále ještě považováni za spanilé kočovníky a o jejichž existenčních problémech málokdo ví.

Apartheid na slovenský způsob

Svinia je obec u Prešova, rozdělená na "bílou" (ne-romskou) a "černou" (romskou) část. Bílá Svinia je složena z úpravných venkovských vilek se zahrádkami, je tu i samoobsluha, pošta a hospoda. Černá sestává z chatrčí slepených z bláta a z několika vybydlených bytovek, stojících na bažině. Obě části žijí zcela odlišným životem a nekomunikují spolu. Podle kanadského dokumentaristy je tato situace podobná apartheidu: Cikánské děti chodí do "školy pro černé", protože bílí Slováci si nepřejí, aby jejich potomci kvůli Romům zaostávali ve výuce. Chtějí, aby Romové byli násilím vystěhováni, a cikánští obyvatelé by rádi získali od státu levné bydlení v sídlištních bytovkách v Prešově a ze Svinie odešli.
Paskievichův filmový dokument ukazuje bezvýchodný život v cikánské obci, která nemá vodovod ani kanalizaci, mnohé rodiny včetně dětí žijí jen tak na zemi mezi krysami, lidské exkrementy leží přímo v chodbách, topit je možno jen kradeným dřívím z lesa v jednoduchých kamnech s rourami vyvedenými z oken nebo na ohništích přímo v domcích.
Po čtyřech letech od dokončení filmu se situace téměř nezměnila. Různé mezinárodní nadace, které se po natočení dokumentu začaly o středověké poměry v obci zajímat, sice přislíbily pomoc, ale prakticky nic z toho nebylo realizováno. Obec se stále topí v bahně a výkalech, chatrče smetené povodní byly postaveny znovu v původní podobě, do nově zřízené mateřské školky zbité z prken odmítají Romové své děti posílat, protože za ni nechtějí platit, slepice zakoupené nadacemi žijí s Romy přímo v chatrčích, takže jejich hygienická úroveň se tím paradoxně ještě snížila. Jen jeden občan z "černé" obce (800 obyvatel) je zaměstnán, do školy chodí jen necelá polovina romských dětí, protože z jejich hlediska je vzdělání zbytečné, a dospívající dívky musejí rodit, protože přídavky na děti jsou jediným zdrojem obživy pro celé rozvětvené rodiny.

Chyba je na obou stranách

V Bratislavě se po promítnutí filmu odehrála živá diskuse o romském problému. Přes doporučení prešovského Krajského centra pro romské otázky, aby se diskuse po filmu nezúčastnili Romové z obce Svinia, byli nakonec do Bratislavy pozváni čtyři místní Romové. Koordinátor kanadsko-slovenského mimovládního projektu pro pomoc Romům Alexander Mušinka překvapivě zdůraznil, že situace v obci se po natočení filmu v mnohém zlepšila. Podle Paskieviche však jde o neopodstatněný optimismus: "Nic se tu ale nemůže změnit, dokud Romové nebudou zaměstnaní. Přitom je nikdo zaměstnat nechce a oni sami nic neumějí."
Na jejich bezvýchodné situaci se podepisuje jak "společnost blahobytu", která Romy prostě nechce, tak Romové sami. "Strhávají se vzájemně dolů, v romských obcích panuje závist, nemají úctu k věcem," říká slovenský dokumentarista Marko Škop, jenž natočil další festivalový příspěvek - půlhodinový film Romský dům. Podle zplnomocněnkyně vlády SR pro romské komunity Kláry Orgovánové může situaci změnit pouze vytvoření pracovních míst investičními penězi z fondů Evropské unie.

Co zmůžeme, když nic nemáme

Dokumentární film Johna Paskieviche patří k nejotevřenějším a nejméně idealizujícím filmům, které byly kdy o Romech natočeny. Pro Slovenskou televizi film zatím zakoupen nebyl, přestože producent - National Film Board of Canada - by ho nabídl za finančně výhodných podmínek. "My bychom hlavně potřebovali, aby naše děti mohly cestovat, aby viděly, jak to chodí ve světě," řekl cikánský wajda "černé" Svinie Ivan Červeňák. "A jestli se něco změní? Nevím. My nemáme nic, nic nám nepatří."