Euro: Tím lepší, čím bude později

V debatě o termínu, kdy by Česká republika měla přijmout euro, nastal velký posun. Ještě nedávno bylo veřejnosti přijetí eura často prezentováno tak, že kdo je pro Evropu, ten je i pro euro, a to co možná nejrychleji. V poslední době se začínají stále častěji ozývat hlasy, že v této podobě je problém příliš zjednodušen a že bychom se měli spíše zamyslet nad výhodami a nevýhodami eura.
Některé z nich jsou notoricky známé. Mezi klady se obvykle vypočítává nižší kursové riziko, nižší náklady na konverzi měn či naděje na přilákání většího počtu investorů. Ten, kdo mezi zastánce eura zrovna nepatří, zase často hovoří o omezení rozpočtové suverenity české vlády.
Skutečnost, že si kabinet v okamžiku přechodu na euro nebude moci dovolit plýtvat s veřejnými financemi, ale naopak bude muset dodržovat takzvaný Pakt stability, může být chápána zejména ministerskými úředníky jako nevýhoda. Ovšem z pohledu daňových poplatníků máme spíše důvod k oslavám, protože vláda je nadále nebude moci bezuzdně zadlužovat.
Často bývá jako negativum zmiňováno také riziko vyšší inflace a ztráta autonomní měnové politiky centrální banky. Ve skutečnosti ale můžeme při troše snahy obě tyto potenciální nevýhody omezit. Stačí málo: s eurem nespěchat. Otázka načasování je skutečně klíčová. Právě na okamžiku přijetí eura totiž záleží, zda klady společné evropské měny převáží nad jejími zápory, či naopak. Podívejme se na věc trochu blíže.
Je zjevné, že ceny u nás jsou mnohem nižší než v eurozóně. Těžko můžeme očekávat, že takový stav je udržitelný i po zavedení jednotného platidla. A tak máme dvě možnosti. Přijmout rychle euro a bezmocně sledovat, jak ceny v obchodech rostou a dohánějí cenovky v zahraničí. Taková možnost by asi málokterého občana potěšila, zvláště když jsme na inflaci již téměř zapomněli.
Navíc vysoké ceny budou tlačit na rychlý růst mezd, který se zase odrazí do nákladů výrobců a nižší konkurenceschopnosti českých podniků na světových trzích. To by v případě pomalu rostoucí produktivity práce mohlo vyústit v hromadné propouštění a růst nezaměstnanosti.
Naštěstí je tu ještě druhá možnost, jak srovnat ceny u nás a za hranicemi, aniž bychom příliš ublížili našim peněženkám. Tou možností je mít trpělivost a počkat, až kurs české koruny udělá práci sám. Pokud totiž koruna v průběhu let bude neustále nepatrně posilovat, bude za nějakou dobu platit, že české ceny přepočtené přes silnější kurs se naráz vyrovnají zahraničním cenám v eurech.
Taková možnost by byla pro české spotřebitele daleko přijatelnější než skokový nárůst cen. Předpokládá však, že s přijetím eura nebudeme spěchat.
Také ztráta samostatné měnové politiky může být pro českou ekonomiku velkým problémem. V okamžiku přechodu na euro se budeme muset podřídit Evropské centrální bance (ECB), která se bude ke všem zemím v eurozóně chovat stejně. Její politika bude někde léčit, jinde ale bude působit jako jed.
Pro příklad nemusíme chodit daleko. Stačí se podívat do sousedního Německa, které má stále problémy s hospodářským růstem a s vysokou nezaměstnaností. Na tyto neduhy by pomohlo snížení úrokových sazeb.
To si ale ECB nemůže dovolit, protože nízké úroky by v jiných koutech eurozóny zase vyvolaly růst cenové hladiny. Frankfurtská měnová politika tak má na každou zemi eurozóny jiný dopad a ne vždy je tento dopad nejšťastnější.
Představme si, že si s přijetím eura pospíšíme. Představme si dále, že česká ekonomika ještě nebude v příliš dobré kondici a podniky budou potřebovat povzbudit co největším zlevněním úvěrů. ECB nám ale přichystá ledovou sprchu. V obavách, že by nízké úroky mohly vyvolat třeba v Irsku inflaci, utáhne kohout a ponechá úrokové sazby vysoko. V tu chvíli české podniky nedosáhnou na drahé úvěry, nebudou moci investovat do výroby a budou muset začít propouštět.
Slibně nastupující ekonomické oživení bude zmraženo, nezaměstnanost poroste. Že je to příliš pesimistický a nemožný scénář? Tento scénář hrozí, pokud se připojíme k eurozóně moc brzy. Tak brzy, že se naše ekonomika ještě nestačí co nejvíce přiblížit průměrné západoevropské ekonomice.
Pokud však překonáme netrpělivost a s eurem počkáme, přinese nám to ovoce. Postupující globalizace, přicházející zahraniční investice a stále probíhající strukturální změny v ekonomice nutně povedou k tomu, že se český hospodářský cyklus více přiblíží k německému cyklu. Samo Německo se zase více přiblíží Španělsku nebo třeba Francii.
Jakmile se všechny tyto ekonomiky budou pohybovat co možná nejvíce podobně, tedy porostou i budou klesat ve stejnou chvíli, bude jednotný přístup Evropské centrální banky vyhovovat všem. Nebude hrozit, že u nás přibrzdí růst, zvýší ceny nebo nezaměstnanost. V tu chvíli bude Česká republika připravena na přijetí eura a klady budou převažovat nad zápory.
Otázka nezní tak, zda euro přijmout, či ne. Společná evropská měna má řadu přínosů. K jejímu přijetí jsme se ostatně již zavázali podpisem přístupové smlouvy. Otázka zní tak, kdy je nejlepší euro přijmout. A odpověď je, že čím později, tím lépe. Domníváme se, že rok 2010 je prvním vhodným okamžikem.
Autoři jsou ekonomové Volksbank CZ