Jeden z mnoha světových regionálních bloků, sdružení pro Asijsko-tichomořskou hospodářskou spolupráci (APEC), tento týden překvapivě vyzval k obnovení jednání o liberalizaci světového obchodu. Prohlášení podepsaly i některé země, které minulý měsíc v mexickém Cancúnu nynější jednací kolo Světové obchodní organizace (WTO) zabrzdily.

Minové pole mařící uvolnění obchodu trvá
Tento postoj vrcholných státníků 21 členských zemí APEC mohl vyvrátit obavy mnoha stoupenců WTO, že krach cancúnské konference posílí tzv. regionalismus. Tedy z toho, že se jednotlivé regionální obchodní a hospodářské bloky ještě více semknou a zpevní kolem sebe pevněji ochranářské zdi a vytvoří tím "minové pole" pro liberalizaci světového obchodu.
Tyto obavy však "multilaterální" stanovisko asijsko-tichomořského sdružení APEC nevyvrátilo. Vždyť mezi jeho členskými zeměmi jsou Spojené státy. A právě jejich zahraničněobchodní politika byla jedním z důvodů, proč Cancún neuspěl. To proto, že rozvojové země se tam ve své většině - vedeny Brazílií a Indií - "zasekly" v otázce subvencování zemědělství ve vyspělých zemích. Ve WTO vznikl nový poměr sil.
Dosud dominující Spojené státy, Evropská unie a Japonsko musí napříště počítat s tím, že jim jejich postoje už tak snadno v orgánech WTO neprojdou.

Zájmy jednotlivých zemí při liberalizaci převládají
Do světového obchodu vstupují státy na značně rozdílném stupni hospodářského vývoje, s odlišnými strukturami své ekonomiky a její váhy i možnosti uplatnit se na globálním trhu.
Každá země přirozeně posuzuje výhody či nevýhody liberalizace mezinárodního obchodu především z hlediska svých zájmů. Proto se také státy sdružují v regionální bloky. Regionalismus je v této situaci mnohdy onou košilí, jež je bližší než zatím dosud pořádně na míru nedošitý multilaterální kabát. Navíc do značné míry stále ovládaný hospodářsky nejvyspělejšími státy.
"Čím méně pohyblivá se stává WTO, tím přitažlivější je členství v regionálních uskupeních," prohlásil Rolf Langhammer z Institutu světové ekonomiky v Kielu.
Jak napsala Linda Low z National University of Singapore, regionální obchodní seskupení mají tu přednost, že nejsou utvářena shora velmocemi nebo hospodářsky silnými státy, ale zdola. A to hospodářsky přirozeně propojenými zeměmi.
Patří k nim například Andský společný trh, jihoamerický Mercosur, Maghribské hospodářské společenství nebo Jihoafrické rozvojové společenství SADC.
Kromě nich existují podle Lindy Low také tzv. agresívní regionální obchodní bloky, například Evropská unie, jejichž cílem je mimo jiné posílení vyjednávací pozice vůči ostatnímu světu.
EU je největší světovou zónou volného obchodu, která se ještě rozroste po přijetí dalších deseti členských zemí včetně Česka. Toto společenství samozřejmě není bez problémů, protože hospodářsky méně vyspělé členské státy, jako Portugalsko, Španělsko, Řecko či Irsko, se musí na společném trhu vyrovnávat s vyšší konkurenční schopností firem z ekonomicky rozvinutých zemí. Existuje však řada fondů EU, které tyto handicapy "slabších" ekonomik postupně překonávají. Unie je nejstarším a zřejmě i nejúspěšnějším regionálním uskupením, jež vytvořením jednotného trhu a pro většinu členů i společné měny daleko předběhla jiná regionální sdružení.
Jiného druhu je NAFTA, která sdružuje USA, Kanadu a Mexiko. Účastnické státy postupně odbourávají cla, a tím usnadňují vzájemnou obchodní výměnu. I když při svém vzniku toto uskupení naráželo v USA na odpor odborářů a některých podniků z odvětví ohrožených levnými dovozy, vláda prezidenta George Bushe usiluje dokonce i o ustavení Celoamerické zóny volného obchodu (FTAA), která by se táhla od Aljašky až po Ohňovou zemi.

WTO má pro své členské země výhody i nevýhody
Význam regionalismu narůstá v přímé závislosti na oslabování tzv. multilaterismu, tedy úsilí WTO o liberalizace světového obchodu. Odpůrci WTO podle BBC tvrdí, že tato organizace, která pracuje od roku 1995, je příliš mocná, neboť může donutit i svrchované státy, aby měnily zákony a regulace, pokud porušují pravidla volného obchodu.
Jak však ukazují výsledky arbitrážních řízení před WTO, všechny členské země, včetně těch nejvlivnějších, tedy i USA, se musí podrobit verdiktu, i když s ním nesouhlasí. Postižená země se ovšem může odvolat a prodloužit tak platnost usnesení arbitrážního panelu.
V Cancúnu byla zčásti rozbita další námitka, že WTO je ovládána bohatými zeměmi, jež nemají pochopení pro potřeby chudších zemí. I když se skupina rozvojových zemí postavila na zadní a pokusila se demonstrovat tam svou sílu, neznamená to zatím, že se jí podaří dosáhnout od bohatých států ústupky v tak závažných otázkách, jako je zrušení nebo omezení jejich subvencí na agrární produkci. Což znevýhodňuje chudé státy, pro něž zemědělství často představuje převážnou nebo jedinou vývozní položku.
Ani jedna strana zatím nechce ustoupit, i když by uvolnění dalších zábran mezinárodního obchodu prospělo jak bohatým, tak chudým zemím, i když ne všem stejně.
I když jsou pozice obou táborů ve WTO stále ještě vyhrocené, závěry ze zasedání APEC potvrzují, že se začíná uplatňovat zákon extrémně vychýleného kyvadla. Byť rozvojové země po zablokování dalšího kola liberalizace pociťovaly radost, nyní si pomalu začínají uvědomovat, že sice ukázaly svou sílu, ale výsledkem je vyjednávací vakuum. Regionální seskupení sice sílí, ale jejich účastníci jsou i přes jisté ochranářské záruky vystaveny sílícímu tlaku globálního trhu.

Regionální bloky získávají novou sílu