hn: Jak se člověk vlastně stává překladatelem? 

Nejlepší způsob, jak se to naučit, je začít to dělat. Musíte se naučit výchozí jazyk, ze kterého překládáte, a i když dejme tomu nejste češtinář, já jsem například studoval angličtinu a dánštinu, tak se jím stejně musíte stát. Překládáte do češtiny, a ten jazyk, do kterého překládáte, to je váš největší pán.

Aby ten text měl všechno, nebo aspoň hodně z toho, co má originál, a aby to také bylo ke čtení. A abyste se nezesměšnil, tak se musíte třeba naučit používat čárky. Zní to jednoduše. To bychom měli umět už z devítiletky, jenomže ze seminářů vím, že existují studenti v pátém ročníku na vysoké škole, kteří dělají chyby tohoto druhu.

hn: Jak jste začínal vy?

Od mládí mě to zajímalo. Když jsem byl student, vznikl časopis Světová literatura. A tím se otevřel obrovský prostor i pro takové malé žánry, jako jsou třeba povídky. To je ideální pro začátečníky.

hn: Překládáte jen beletrii?

V podstatě ano. Jen v 70. letech, kdy jsem byl vyhozen z univerzity, jsem se na výdělek živil překlady do angličtiny - hodně to byly texty reklamní, filmové a podobně.

hn: Naznačujete, že profese překladatele je velmi rozmanitá, že existuje řada specializací.

Jistě. Dialogy pro film, libreta oper a podobně - to vše jsou svébytné žánry. Máte dokonce rozdíl mezi dialogem pro dabing filmu, kdy se musíte "trefit" minimálně do času, po který herec mluví, a psaním titulků, kdy musíte brát v úvahu, aby to divák stačil sledovat. A to nehovořím o odborných překladech - chemie, fyzika, medicína...

hn: Může člověk obsáhnout v překladatelství více oborů?

Myslím, že by to šlo u umělecké literatury, ovšem tam člověk může překládat jen do svého mateřského jazyka. U odborných textů, kdy každá věda má speciální terminologii, je to asi obtížnější, zato odborník může překládat i do cizího jazyka.

hn: Co považujete v tomto oboru za nejobtížnější?

To se jednoznačně nedá říci. Ale velmi těžké je to, čemu se říká intertextualita. V textu, který překládáte, narazíte na citáty, které autor přiznává, nebo naopak tají, nebo odkazy na jiné literární zdroje. Lidé z jeho prostředí vědí, oč jde. Jak dát českému čtenáři najevo, že autor, který píše v roce 2004, cituje někoho z 18. století, nebo na nějakého autora či text odkazuje? Zejména když je to pro pochopení kontextu či smyslu důležité.

hn: Když si člověk porovná dva překlady - třeba Hlavu XXII od Josepha Hellera - logicky se setká s tím, že nejsou totožné. Například - pokud se nepletu - Wintergreen je v jednom překladu exvojín I. třídy, v druhém bývalý svobodník. To je velký rozdíl.

Tady nejde o nějaké rozhodnutí překladatele, že udělá to či ono. Rozhodování musí vycházet především z originálu. Z toho, jak působí na čtenáře originálu. Překladatel by měl potlačit svou vlastní individualitu, ale ne vždy se to podaří. Když dejme tomu pět překladatelů přeloží jeden text, budete mít v češtině pět verzí, a všechny můžou být správné - nebo všechny špatné, nebo něco mezi tím.

hn: V posledním desetiletí se uvolnil knižní trh. Objevily se na něm stovky překladů zahraničních autorů. To, že s tímto vývojem nedržel krok růst kvalitních překladatelů, je celkem logické. Odborník nevzniká ze dne na den. Může se čtenář nějak vyvarovat toho, že si koupí skutečně nekvalitní překlad - ať už umělecké, nebo odborné literatury?

To se dnes asi nedá. Lidé jdou po autorech. Když chce někdo Stevena Kinga, tak si ho koupí bez ohledu na to, kdo to překládal. Nebo čtenáři Mc'Baina se musejí smířit s tím, že ne všechno přeložil Zábrana. Rozlišovací schopnost čtenářstva je poměrně dost nízká. Ale souvisí to také s tím, že se u nás překlady téměř nerecenzují. 

Specializované recenze neexistují a v těch běžných novinových se většinou recenzent omezí na to, že překlad je "mluvný", když jde o divadlo, nebo "čtivý" a podobně, což nemá prakticky žádnou hodnotu. Je to jen taková floskule.

Čili lidé nejsou ničím a nikým vedeni k tomu, aby překlad vážili jako překlad. Což je na jednu stranu škoda, na druhou stranu v pořádku, protože ideální překladatel nemá být vidět. 

Obec překladatelů uděluje jako protiklad Ceny Josefa Jungmanna za vynikající překlad také takzvaný Skřipec. Ten dostávají ti, kteří si myslí, že když umí česky, mohou také překládat, aniž znají základní překladatelskou abecedu. Výsledky jsou skutečně někdy velmi kuriózní. Znám příklad, kdy jeden člověk přeložil "bag of Brussels sprouts" jako pytel šprotů místo růžičkové kapusty. A vyšlo to. Přitom se stačilo jen podívat do slovníku. Chce to jen trochu více poctivosti a pečlivosti.

hn: Jak pociťujete vpád cizích slov na naše území v poslední době?

Dnes každý, kdo se setkal s počítačem, ví, co to znamená kliknout. Je to už dnes české slovo, píše se česky a vplynulo do jazyka. Ale je spousta pojmů, které běžný člověk nepotřebuje, pokud se nepohybuje v určité oblasti. Třeba outsourcing. Tam si myslím, že není naděje, že by toto slovo přešlo do češtiny.

V podstatě platí lingvistická poučka, že každý jazyk umí vyjádřit všechno, co potřebuje. A doba pěti sedmi let je příliš krátká na to, abychom zjistili, do jaké míry se pojem ujme či ne. 

hn: Jazyky se zabýváte asi padesát let. Máte návod, jak dobře a rychle zvládnout novou řeč? 

Chce to motivaci, ale to je věc každého jedince. Jinak je to otázka vůle, trochu talentu a asi hudebního sluchu. Žádný jazyk vás nikdo nenaučí. Musíte se ho naučit sám.

Samozřejmě zkušený učitel pomůže například s výslovností, může vás opravovat. Ale jinak to chce "sicflajš". Samozřejmě mohou pomoci pobyty v zahraničí. Ale pozor! Když člověk nemá základ, pak je výsledek podstatně horší.

A je třeba si také uvědomit, v jaké společenské vrstvě se pohybuji. Mohu přijet třeba z Anglie a mluvit jako Lisa Doolittlová z My Fair Lady. To je však v podnikatelských kruzích jistě nepřijatelná výslovnost. 

A možná ještě jeden postřeh. Když se učíte cizí jazyk a chcete tomu věnovat dejme tomu tři hodiny týdně, tak vůbec nemá smysl si na to v sobotu sednout na tři hodiny. To je naprostý nesmysl, ztracená energie. Ale každý den půl nebo hodinu, to je obrovsky efektivní. Jinak všechno za týden zapomenete a začínáte pokaždé znovu.