Na interiérech a dvoraně pražské administrativní budovy Jungmannova Plaza, architektonické novince, o níž se hodně mluví, se podílela pražská pobočka britské kanceláře Lewis & Hickey Praha, kterou vede doc. ing. arch. Robert Votický.
Firma Lewis & Hickey je ztělesněním tradice. Byla založena v roce 1894 a dnes se řadí mezi dvě stě nejprestižnějších. Kromě Londýna má pobočky v Dublinu, Edinburghu, Guildfordu, Nottinghamu a Praze. Jak taková kancelář funguje?
Kanceláře mají společný administrativní systém, počítačovou síť, přístup ke klientům, konzultace i pracovníky, kteří v případě potřeby pendlují. Praha se někdy podílí na projektech pro Británii, ale české projekty se zatím nedělají v Británii, protože nejsou stoprocentně přenositelné. K nám do kanceláře chodí klienti s problémem: Například koupí obchodní centrum a vyskytnou se potíže. To vyhovuje firemní filozofii, kterou prosazuji - dobrá architektonická firma je schopná se podívat na jakýkoliv problém a přijít s řešením.
Jak vysoko na společenském žebříčku stojí britští architekti?
Asi ne tak vysoko jako v jiných zemích. Musí se snažit, musí být hodně přesvědčiví, a to často znamená i shovívaví ke klientům. Co dneska obdivujeme na nové generaci britských architektů, je výsledek mnohaleté snahy tvořit světově špičkovou architekturu.
Jak po letech strávených v zahraničí vnímáte českou architekturu?
Na to existují dvě odpovědi: upřímná, nebo zdvořilá. Pravda je asi někde uprostřed. Prvním aspektem je měřítko: Architekti ve větších zemích řeší rozmanitější zadání, potýkají se s rozmanitějšími problémy, a tudíž mají i rozmanitější výsledky. To nejlepší, co v české architektuře vidím, je pokračování racionální architektury ovlivněné úspěšným českým funkcionalismem a modernismem a jakýmsi neofunkcionalismem. 
A ta méně zdvořilá odpověď?
Postrádám špičky, k nimž by se vzhlíželo technologicky či prostorově. V Čechách se chodí "koukat na Lábuse", kterému osvícený klient dal volnost. Ale v porovnání s tím, co se dalo udělat, je to málo - určitě existují dvě, tři, možná pět dalších možností. České architektuře chybí různorodost, otevřenost, s níž se věci dají dělat kvalitně i rozmanitě.
Z čeho tak nelichotivé rozdíly pramení?
Je to dáno mnoha faktory, mezi nimiž hraje dost velkou roli výchova. Učil jsem od roku 1992 na brněnské VUT a přednášel v Praze a měl možnost si to ověřit. Ve Velké Británii se školy musí zajímat o studenty jako o svoje klienty, soupeří o ně. Britský systém nutí studenta mít dva roky praxe, než absolvuje: Po třetím ročníku praktikuje rok a po pátém ročníku dalších 18 měsíců. Čeští absolventi jsou vybavení technicky, ale často jim chybí kreativní, individuální přístup. Při přednáškách a výuce jsem často prezentoval některé inovační budovy v Británii. Studenti často nepoznali, v čem ona kvalita tkví - například v materiálech, které se poprvé použily v daném kontextu. Čeští studenti netuší, že kromě běžného zadání existují i zadání náročnějšího druhu. Klient ve Velké Británii vyžaduje po architektonické firmě mj. certifikát QA (značka jakosti), certifikát "Investor in People", certifikát, že děláte "zelené budovy" atd. Bez nich se do výběrového řízení často ani nedostanete.
Lewis & Hickey Praha je autorem dvorany a interiérů Jungmannova Plaza. Použili jste velké množství corianu, který je běžný v nemocnicích a kuchyních. To je ono "dělat věci jinak"?
Přesně. Corian je umělý kámen, který nechal v 50. letech vyvinout Americký poštovní úřad pro úředníky za šaltrem, aby jim nenastydly lokty. Dneska se naprosto běžně používá na nemocničním a kuchyňském nábytku či v bankách. Celý náš nápad vycházel z úvahy: Jak dostat lidi z Jungmannovy ulice do dvorany a recepce? Dovést je tam po dlažbě! Protáhli jsme ji z chodníku do recepce a chtěli, aby kámen pokračoval i v interiérech. Přírodní materiál nepřicházel v úvahu u nábytku či recepčního pultu. Není důležité, že jsme zvolili corian. Chci jen demonstrovat kreativní přístup. Kromě nové budovy jsme částečně řešili i přední fasádu původní zástavby, aby se vytvořil kontextuální vztah mezi novými a existujícími prvky: Dřevěná žebra odvozená od původních vrat korespondují také s detaily původní fasády. Myslím, že Jungmannova Plaza obsahuje zajímavé prvky kontextuálního designu.
Co považujete v současné architektuře za nejzajímavější?
Inovační dialog mezi technologií, kontextem a kvalitou. Dnes otevřete knihu o architektuře z minulého roku a do očí vás udeří neuvěřitelné bohatství tisíců zajímavých projektů. V 70. letech jsme se všichni většinou jezdili dívat jen na nové budovy Jima Stirlinga.
Co vás láká na architektuře?
Spojuje spoustu disciplín. Dobře jsem kreslil, ale nelákalo mne stát se malířem. Chtěl jsem, aby se moje věci vyráběly, aby byly prostorové a užitečné.
Jak se snáší ředitelování firmy s vlastní tvorbou?
Snažím se být vždy u dvou, tří projektů naší kanceláře. Jednak mě to baví, jednak vím, že klienti rádi zakázku personifikují. Připravuji profesorskou práci o pohyblivých budovách, které reagují na prostorové nebo klimatické podmínky; tímto tématem se dnes zabývá například Calatrava. S Evou Jiřičnou jsme měli zajímavý nápad na porotu na VŠUP, na němž by se podíleli lidé s britskou zkušeností. Doufám, že i ten se jednou uskuteční.
Doc. ing. arch. Robert Votický (1948),
po prvním ročníku studia na Fakultě architektury ČVUT v roce 1968 emigroval do Velké Británie, kde vystudoval architekturu na výtvarné škole v Kingstonu. Vyhrál ceny za studentské práce a v roce 1977 získal cenu Prix d'Rome, jejíž součástí bylo dvouleté stipendium v Římě. Po absolutoriu pracoval pro prestižní architektonické kanceláře: Studio Sartogo, Eric Lyons, Darbourne + Darke atd. V roce 1983 se osamostatnil a zároveň vedl architektonický ateliér na Univerzitě Východního Londýna. V roce 1999 nastoupil do architektonické firmy Lewis & Hickey v Londýně. Od roku 2000 působí v pražské pobočce, dnes jako generální ředitel.
