Mýty vily Tugendhat mizí

/Od naší spolupracovnice/
Ještě nedávno si odborníci mysleli pravý opak, ale nyní se ukazuje, že projekt na rekonstrukci vily Tugendhat z osmdesátých let byl vysoce profesionální. Toto a několik dalších překvapivých zjištění přinesla konference, která v Národním technickém muzeu uvedla koncem minulého týdne výstavu o známé brněnské stavbě Miese van den Roheho.
"Nejautentičtější z celé vily je takzvaná molová místnost. Dochovaly se tam i tyče na pověšení šatů," uvedl drobnou kuriozitu architekt Karel Ksandr. Právě on rehabilitoval rekonstrukci, která pod vedením Kamila Fuchse mladšího probíhala před dvaceti lety. Díky práci s původními plány vrátil jeho ateliér stavbě řadu typických prvků a dům po padesáti letech neúdržby skutečně zachránil.

Konstrukční chyba
Kámen ze srdce nejspíš spadl správcům vily po referátu Jiřího Fialy. Podle jeho výzkumů vila není - jak se dosud věřilo - ohrožena spodní vodou a její statika je v naprostém pořádku, i když je mezi terasou a domem osmicentimetrová trhlina. Na té se však podepsalo špatné založení konstrukce terasy, která není navázána na skelet celé budovy, a také prasklá kanalizace.

Vědci i pamětníci
Důležitou dvojicí pražské konference byli manželé Hammerovi. Daniela, profesorka Akademie užitého umění ve Vídni, je nejmladší dcerou Grety a Fritze Tugendhatových, kteří se v roce 1928 rozhodli pro stavbu domu. Na konferenci vyvrátila některé mylné domněnky o interiéru slavné vily.
Se zajímavými informacemi vystoupil i její manžel Ivo. Loni v květnu zkoumal se svými studenty fasády vily a jeho zjištění jsou překvapivá. Vila Tugendhat původně nebyla bílá. Její barva byla jen o něco světlejší než travertin použitý na obklady, tedy mírně nažloutlá.
Pražská konference také ukázala nový pohled na vilu v souvislosti se zahradou. Obytnou a venkovní část nepropojovala pouze známá obrovská okna v hlavní obytné místnosti, která se dala díky dvojici strojoven zapustit do podlahy.
"Z každého patra se nabízí jiný pohled. Z horní terasy před pokoji dětí a rodičů bylo vidět celé město. Z haly už mezi stromy prosvítaly jen selektivní stavby - věže kostelů a Špilberk. O patro níž už je vidět pouze zahrada," vysvětluje způsob Miesova uvažování Přemysl Krejčiřík, který se zabýval průzkumem zahrady.
Stejně důležitý jako pohled zevnitř byla však také vnější podoba domu - se zelení obrůstající stavbu se počítalo už na skicách. Například pod smuteční vrbou stávala letní jídelna s obloukem stejného poloměru jako ta uvnitř domu. "Dům se měl rozplynout v zeleni," dodává Krejčiřík. Původní záměr však povážlivě kontrastuje s "holou" současností.

Vyhlídky památky UNESCO
Funkcionalistická stavba, jejíž význam byl před třemi lety stvrzen zápisem do seznamu památek UNESCO, stále čeká na generální rekonstrukci. Podmínky před dvěma lety vypsané architektonické soutěže byly několikrát změněny, výběrové řízení bylo dokonce Českou komorou architektů označeno za neregulérní, odvolalo se i několik architektonických studií.
V situaci, která hrozí mezinárodní ostudou, byla konference Národního technického muzea dobře načasovanou i přínosnou akcí.