Charismatický ruský režisér Jurij Ljubimov, který letos oslaví sedmaosmdesáté narozeniny, s kariérou zdaleka nekončí.

Je to především jeho zásluha, že avantgardní moskevské divadlo Na Tagance, které bylo řadu let domovskou scénou i Vladimira Vysockého, patří k mezinárodní špičce.

I v době Sovětského svazu si soubor uchoval uměleckou nezávislost a moderní způsob inscenování. Právě proto byl v osmdesátých letech zbaven sovětského občanství a nuceně žil v emigraci. Od devadesátých let je znovu uměleckým šéfem divadla Na Tagance.

Stále vitální Ljubimov své divadlo i při četném zahraničním hostování doprovází a z hlediště dozoruje herecké výkony. "Herci mě za mé diktátorské postupy občas nemají rádi," směje se nonkonformní režisér.

HN: Čím jste si vysloužil pověst výjimečného režiséra?

Já herce nutím hrát co nejrychleji, nechci, aby se vciťovali do role podle Stanistavského, jak je to u ruských herců časté. Oni mě za to někdy nazývají diktátorem. Ruští herci rádi hrají niterně a velmi pomalu.

Mně se ale zdá, že jsou jako školáci, kteří při zkoušce nic nevědí, a tak si dávají s odpovědí na čas. Pracoval jsem i v západoevropských divadlech a velmi mě udivilo, že tamní herci jsou úplně jiní. Pracovalo se mi s nimi mnohem lépe.

Když jsem tamním interpretům řekl, ať něco udělají, tak poslechli a teprve pak se ptali, proč to má být právě tak. Rusové ale chtějí o všem debatovat.

Zbývá vám ještě 40 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se