Církve už nechtějí vrátit majetek

Ministerstvo kultury v těchto dnech informovalo, že se pokouší prosadit kompromisní řešení majetkových vztahů mezi státem a církvemi. Kompromisem by měl být materiál staršího data, který se měl ve vládě již projednávat, ale dosud se vždy vracel k dopracování. Jeho poslední varianta obsahuje možnost částečné nápravy křivd, které vznikly odcizením majetku církvím komunistickou diktaturou v době nesvobody a dokonce i po listopadu 1989.

Opožděný kompromis

Problém je v tom, že se jedná jen o zanedbatelnou část stávajícího soupisu majetku, který představuje 2500 položek (asi dvě procenta z celkového počtu) doložených nekatolickými církvemi. Katolická církev je vyzývána, aby dodala podklady ke svému nevydanému majetku, což je však soubor čítající zhruba 130 000 položek. Při stávajících nepřesnostech podkladů, přetíženosti a termínech katastrálních úřadů a dalších institucí je to nákladná práce na léta.
Obsáhlý návrh Ministerstva kultury má projednat vláda a poté i parlament. Pokud návrh projde, bude jej celá církevní veřejnost respektovat. Nicméně stát se "vlamuje" do otevřených dveří, jelikož se církve nyní nově rozhodly nežádat majetek žádný. V tomto bodě došlo k radikálnímu obratu v katolické i v nekatolických církvích.
Mylná je tedy informace, že je postup ministerstva schvalován nekatolickými církvemi a odmítán katolickou. Dílčí řešení navrhované opětně ministrem Pavlem Dostálem bylo v roce 2003 přijatelné pouze pro tři nekatolické církve. Dnes se ale mají věci jinak, než jak informovala například Česká televize tuto sobotu.

Majetek za rentu

Většina nekatolických církví, spolu s církví katolickou, by chtěla jednat nejen s Ministerstvem kultury, ale též s dalšími ministerstvy, respektive s celou vládou. Vyplývá to z jednání prezídia Ekumenické rady církví (sdružující 11 nekatolických církví) a následně i 58. pléna České biskupské konference. Obě grémia přijala a podpořila systémové řešení zajišťující dlouhodobě stabilizované vztahy spolupráce mezi státem a církvemi.
Církve se chtějí vzdát veškerého majetku, který byl odcizen po 25. únoru 1948. Finanční ohodnocení téměř 130 000 položek dosahuje hodnoty okolo 100 miliard korun. Pro církve i pro stát by to mohl být krok nesmírně ulehčující, neboť upouští od nesnadného jednání o detailech, postihujícího státní úřady i církve, náboženské společnosti a případně i soudy. Společnost by měla zaregistrovat nový signál: Církve se vzdávají nároku na vrácení svého majetku!
Stát by se v navazujícím kroku zavázal přispívat všem církvím a náboženským společnostem formou renty v úrovni stávajícího příspěvku, do výše jedné miliardy korun ročně po dobu padesáti let, beze změn vyvolaných inflací a dalšími vlivy. Tato fixní částka by se nezměnila ani v případě navýšení počtu duchovních, nárůstu počtu kostelů a jednotlivých církví.
Stát by o věci uzavřel smlouvu s každou církví a náboženskou společností. Tento ráz smluv by umožnil uzavřít konečně i potřebnou mezinárodní smlouvu s Vatikánem, kterou parlament odložil.
Církve a náboženské společnosti získají potřebný čas pro přípravu na finanční osamostatnění tak, aby mohly efektivně kooperovat se státem ve všech oblastech (vězeňství, armádě, vzdělávání, sociálních službách, zdravotnictví).

Ano církevním asignacím

Církve a náboženské společnosti jako jeden celek žádají stát také o zavedení církevní asignace, která by po vzoru rozvinutých demokratických společností umožnila formou odpočitatelné položky z daní jednotlivých subjektů přímo podporovat tu či onu církev nebo náboženskou společnost.
Společně - bez rozdělování na nekatolické nebo katolické církve - i včetně samostatně hospodařících řeholních společenství, se nám zdá, že tento návrh je hodný pozornosti a důkladného projednání.


Autor je tajemníkem Rady Církve bratrské a vedoucím pracovní skupiny Ekumenické rady církví v ČR pro řešení vztahů mezi státem a církvemi