Boris Cvek: Proč se vydělává na narkotikách

Že nechceme, aby kvůli drogám umírali lidé, aby se šířily nebezpečné nemoci a páchala malá i mafiánsky organizovaná kriminalita, na tom se shodneme nejspíš všichni. Na první pohled to tedy může vypadat tak, že už jen zbývá najít prostředek, jak dosáhnout reálné změny, která by se co nejvíc podobala vytyčenému záměru.
Ostatně, shodujeme se celkem i v prioritách: nejhorší ze všeho je narkomafie, narkoman je naopak především oběť. Tím shoda končí a začínají dva naprosto mimoběžné příběhy.

(Ne)účinná represe

První příběh by se dal stručně nastínit nejspíš takto: Droga zabíjí lidi, rozvrací jejich životy, a proto je třeba vymýtit ji ze společnosti úplně a nekompromisně. Není tedy vůbec podstatné, jakých se podařilo v boji s drogou dosáhnout dílčích úspěchů nebo neúspěchů, je třeba stále setrvávat ve vyhlazovací válce proti drogám - čili posilovat represi.
Policisté, prokurátoři, lékaři, prostě všichni, kdo s akcí mají něco společného, svorně likvidují jakousi personifikovanou drogu. Každé zapochybování o smyslu vedeného boje je v rámci tohoto příběhu vnímáno jako osudová zrada na svaté věci.
Druhý příběh se především ptá, co je droga a proč se dá díky drogám tak mnoho vydělávat na lidském utrpení. Představa, že drogy prostě k člověku patří už po tisíciletí, je možná kacířská, opírá se však o fakta.

Droga jménem alkohol

Za příklad vezmu alkohol, chemikálii, jež ničí životy, zabíjí a vyvolává těžkou fyzickou závislost podobně jako heroin. Jsme proti alkoholu sice odolnější než proti opiátům, ale také ho požíváme v mnohem větší míře. Proč ho tedy nezakážeme stejně jako je?
Pokusili se o to na začátku minulého století Američané, výsledek této akce se ale podobal tomu, co je i dnes typické pro oblast drogové prohibice: obchod s alkoholem se stal nekontrolovatelným rejdištěm gangů, organizovaného zločinu, který prorůstal celou americkou společností.
Už nešlo jen o to, že si někdo dobrovolně zvolil riziko alkoholismu a pil státem zdaněný a garantovaný líh. Šlo najednou také o to, že černý obchod svým korupčním potenciálem hrozil zničit faktickou existenci práva a demokracie. Proto byl obchod s alkoholem v USA opět legalizován.
Prohibice drog živí narkomafii, a ta má s největší pravděpodobností často návaznost na zločin všeho druhu, zejména na terorismus. Úspěchy policie jsou přitom problematické, neboť nám ukazují dost možná jen špičku ledovce, jehož základna je mimo veškerou policejní kontrolu.

Prohibice živí zločin

Skutečné šéfy narkomafie a její propojení do podnikatelské sféry a do politiky asi nikdy znát nebudeme. To ona však má na prohibici největší zájem, a zisk, který umožňuje, je motivem, proč investuje do zvyšování spotřeby drog.
Měli bychom tedy alespoň prokazatelně závislým narkomanům umožnit přístup k droze legálně a levněji, než jim nabízí narkomafie. Oni jsou totiž jejím hlavním zdrojem příjmů, a ztratí-li jejich peníze, narkomafie odumře. Možná narkomany potom také snadněji získáme pro léčbu, pokud budou vědět, že mají možnost - byť obtížnou a těžkou - pokusit se o záchranu a dožití v důstojných podmínkách. Je také otázka, co všechno o narkomanech víme a nakolik si dokážeme připustit, že realita často není jednoznačná. Vždyť droga patřila k životnímu stylu básníka Coleridge, beat generation nebo hippies; je dobré si přečíst různá svědectví těchto lidí o životě s drogou. A kromě toho také pochopit, že existuje celá škála drog od kofeinu, nikotinu a THC přes LSD až k tvrdým opiátům, alkoholu nebo toluenu.
Hlavní důvod devastujícího vlivu drog spočívá ale v nitru člověka, který se cítí prázdný, opuštěný nebo prostě na dně... Často jako rodiče, vychovatelé nebo jako společnost připravujeme narkomafii vhodné zákazníky naší lhostejností a mravní vyprahlostí, a pak ještě šílenou a pokryteckou prohibicí umožňujeme, aby na tom nehorázně vydělávala.
Pokud je někdo dlouhodobě citově frustrován, může si ostatně vždy najít nějaký způsob, jak překročit jakoukoli míru a zničit sám sebe - například přejídáním se (obezita patří mezi nejhorší civilizační hrozby dneška) nebo sebevražednými automobilovými závody na dálnici.

Autor je editorem internetového časopisu Téma, www.gasbag.wz.cz/tema