Ladislav Sitenský: Konečně jsem si vyfotil kapku rosy
Jeho otec budoval na ministerstvu obchodu námořní flotilu nové republiky. Maminka nepracovala a od května do září žili se synem na letním bytě v Řevnicích. Navzdory usedlému rodinnému prostředí dospívající chlapec snil, že bude malířem, sochařem, tanečníkem, filmařem. "Jenže jsem zjistil, že nemám umělecký talent. Tak jsem se stal fotografem - z nedostatku jiných vloh a dovedností," říká šestaosmdesátiletý Ladislav Sitenský.
Nebyl jste tak trochu hýčkaný jedináček?Hýčkaný jedináček jsem byl, to určitě. Ale zase pozor. Měli jsme peněz dost, jenže já je nikdy neviděl. Dostával jsem malinkaté kapesné od otce a vedl jsem si podrobný rozpis svých výdajů. Dodnes ho mám schovaný. Nechybí tam ani položka: dvacet haléřů pro žebráka. Šetrnost jsme měli v rodině. Například dědeček z maminčiny strany byl bohatý...
Článek patří do placené části serveru.
Chcete si přečíst celý článek?
Předplaťte si HN
Předplaťte si HN,
ať už
na papíře nebo
elektronicky, a získejte
přístup k aktuálnímu vydání i archivním článkům.
Mohlo by vás zajímat (zdarma)
