Půlnoční tanec v bahně z radosti z hudby

Půlnoční tanec v bahně z radosti z hudby

Po hutném pátečním a sobotním programu odehrávajícím se do pozdní noci až na devíti scénách, z nichž ty venkovní téměř nepřetržitě zaléval déšť, to byl úctyhodný výkon promočeného, zabláceného a unaveného davu. Hudba tuzemských Monkey Business, britských Asian Dub Foundation a především pětašedesátiletého Američana George Clintona a kapely Parliament/Funkadelic by však roztopila i elektrárnu.
Zatímco ale Monkey Business i Asian Dub Foundation ctí hlavně magii rytmů, Parliament/Funkadelic nad to staví důmyslnou stylovou a melodickou fúzi, "velkou všežravou americkou hudbu", která jako Otesánek spolykala funk, rock, rhythm and blues, free jazz či pop a vyrostla do jedné z nejbizarnějších hudebních směsí, jaké světu dala populární kultura.

Frontman téměř v pozadí

Největší festivalové pódium bylo při vystoupení Parliament/Funkadelic přelidněno asi dvaceti hudebníky a zpěváky, jedním lepším než druhým, kteří se vzájemně, takřka rovnostářsky dělili o své výstupy, takže role frontmana Clintona byla poněkud potlačena. Ovšem čidlo naprosté radosti nahmatala tato černošsko-bělošská "fabrika muziky" přesně, zmáčkla ho až nadoraz a ani na chvíli nepustila.
Ačkoliv od pátku do neděle vystoupilo na Colours of Ostrava přes sto kapel i DJ's, které vidělo nejméně deset tisíc návštěvníků, festival působil komorně. Na obou březích říčky Ostravice - v areálu výstaviště Černá louka a na protilehlém Slezskoostravském hradu a v podhradí - byla vystavěna vždy dvě hlavní pódia na nichž se podle daného harmonogramu střídaly především zahraniční kapely world music s českými a slovenskými rockovými skupinami, takže program téměř neměl žádné prodlevy. Hrálo se ale také v ostravských klubech Marley a Boomerang či v nevelké Farské zahradě, v jejímž sousedství byla zřízena rovněž kinokavárna. Tam se promítaly hudební filmy a písničkové klipy.
Kamkoliv návštěvník byť jen namátkou vkročil, zaslechl hudbu, která přinejmenším cti netratila, obvykle však byla velmi dobrá. Na hlavních scénách excelovali například tuzemští Ohm Square či Sunshine, zpěvačka Dobet Gnahoré z Pobřeží slonoviny, američtí The Klezmatics nebo Farlanders se zrockovanými ruskými lidovkami. Setkání s géniem nabídlo sólové vystoupení Mariána Vargy, který obklopen klávesovými nástroji vytvářel kontemplativní jemné melodické klenby i burácivé "chrámové" struktury.
Vyslechnout celý festivalový program nebylo v silách jednoho člověka. Lávka přes Ostravici spojující několik set metrů vzdálené hlavní scény připomínala mravenčí stezku, po níž jako nomádi sem a tam putovaly davy, aby zachytily alespoň části těch nejlákavějších koncertů.

Osudová Mariza

Mezi ty nejočekávanější patřilo vystoupení portugalské zpěvačky s částečně mozambickou krví Marizy. Jak příznačné je do češtiny převedené pojmenování stylu fado, který Mariza zpívá - osud.
Sotva třicetiletá Mariza, žena-artefakt, vysoká štíhlá postava v dlouhých temných večerních šatech, nad nimiž září světlé kadeře, si získala publikum už prvními tóny i svým charismatem. S davem pod pódiem komunikovala někdy jako rocker, když jej učila část své písně, nebo podněcovala k živelnějším projevům. To ale byla jen nadstavba, vždyť "šou musí být".
Zásadní byl samozřejmě způsob Marizina zpěvu - naprosto koncentrovaný, cituplný až dojemný, přitom nezpochybnitelně opravdový, a také výkon doprovodné kapely. Dokonale soustředění hudebníci seděli kolem živelné Marizy jako kolem ohně, z něhož šlehalo široké spektrum emocí, a přikládali do něj tu nejbarvitější, brilantně zahranou podmanivě rytmickou akustickou hudbu, jakou jen bylo možné na Colours of Ostrava zaslechnout.
Colours of Ostrava. 8. - 10. 7. 2005