HN: Opravdu vám práce tehdy tolik pomohla?
Ano, také, a hlavně mi pomáhala má rodina i kolegové. Syn Filípek po porodu vážně onemocněl, byla jsem s ním měsíc v nemocnici. Kdo ten strach o dítě nezažil, nepochopí. Díváte se na to malé, a nemůžete nějak pomoc. To je situace na psychiatra. Kolega mi přinesl počítač, zajistil připojení - bylo těžké se soustředit, ale aspoň v něčem jsem tehdy měla pocit, že mohu něco ovlivnit.

HN: Asi máte své zaměstnání hodně ráda.
Mohu s čistým svědomí říci, že je i mým koníčkem. Baví mě.

HN: Některé ženy odsouvají mateřství, protože mají pocit, že právě teď by o něco v kariéře mohly přijít. Plánovala jste rodinu podle zaměstnání?
Nechali jsme to na přírodě. Stav mé kariéry mne v tom nijak neovlivňoval. Dokonce jsem si vzala na počátku těhotenství práci navíc a každých deset dní létala do Maďarska. Naštěstí jsem neměla problémy, jen jsem se cítila unavenější. Později jsem zase naopak měla energie jako nikdy předtím, opravdu jsem zvládla pracovat za dva. Bylo to bezva kreativní období. Musela jsem se ale pořádně prospat a začala jsem pravidelně jíst. Po třetím měsíci jsem oznámila své těhotenství nadřízeným.

HN: A jejich reakce?
Jé, to je skvělý! Nastalo objímaní, přišly gratulace. Až pak si uvědomili, co to vlastně znamená. Takže jsme se pobavili o uspořádání mého režimu, došlo na omezení cestování, naplánovali jsme práci z domova.

HN: Kdy jste šla na mateřskou?
Dva týdny před oficiálním datem porodu. Byla jsem ráda, že odcházím takhle pozdě, protože jenom myslet dopředu na to, co všechno kolem porodu může nastat a jak to bude probíhat, jsem nechtěla. I teď, když je Filípkovi půl roku, se dokážu bavit o něčem jiném než o plenkách a kašičkách. I když - už jsem se také jednou v poledne zeptala kolegů, jestli nepůjdeme papat.

HN: Začala jste částečně pracovat dost brzo po porodu. Byl pak už ten úplný návrat postupnější?
Tři měsíce po porodu jsem byla jeden den v kanceláři a zbytek týdne jsem pracovala z domova. Naštěstí mám skvělé dítě, klidné a spokojené, večer usíná mezi sedmou a osmou a spí do šesti do rána. Přes poledne spal dvě hodinky, dvě tři pak odpoledne. Takže jsem si mohla práci naplánovat. Je ale pravda, že bez pomoci obou babiček a manžela by to nešlo. Takhle se ale Filípkovi dostává různé péče od celé rodiny, proto není fixovaný jen na mě. Máme dům, takže mi ještě pomáhá paní na úklid. Nebýt pomoci ostatních, nemohla bych takhle pracovat. Dnes už jsem v kanceláři čtyři dny v týdnu.

HN: Jak vypadá váš pracovní den?
Vstávám v pět ráno, v půl šesté už sedím u e-mailu. V půl sedmé se budí Filípek, přebalím ho, hrajeme si, cvičíme a pak ho předám tatínkovi nebo babičce. Kolem půl osmé jdu do práce. Anebo začnu pracovat doma. V tom případě se pak s ním po obědě projdu, mám naplánovaný den podle jeho spánku. Večer usíná mezi sedmou osmou, pak si ještě sedám k počítači a pracuju, dokud nepadnu.

HN: Takže do pěti do rána...
Ne, maximálně tak do půlnoci. Potřebuju minimálně šest hodin spánku, a co nenaspím přes týden, doženu o víkendu.

HN: Váží si zaměstnanci toho, že jim vaše firma vychází vstříc úpravou pracovního režimu?
Ti, co to potřebují, určitě. Mohou u nás pracovat na částečný úvazek nebo na sdíleném pracovním místě, kde musí úzce spolupracovat s druhým kolegou. Náklady na taková místa jsou samozřejmě pro firmu vyšší, i organizace kolem toho je složitější. Chceme ale vyjít vstříc lidem, kteří to potřebují. Spokojení, motivovaní, zapracovaní lidé přinesou firmě více pozitivního než někdo, kdo přijde jen jako zástup za mateřskou, a pak odejde. Já osobně si té možnosti pracovat jen částečně a z domova moc vážím, je to úžasná věc.

HN: Převažuje ve vašem životě péče o dítě, nebo práce? Myslíte, že si v tom udržujete rovnováhu?
Myslím, že ano. Pracovní nasazení mám stejné jako před porodem. Zodpovědná jsem byla vždy, ale nyní jsem disciplinovanější a efektivnější než předtím. Motivace stihnout v určitém čase danou práci, než se Filípek vzbudí nebo ho přestane bavit hraní, je silná. Kdyby se mu ale cokoli stalo nebo byl nemocný, je pro mě prioritou on.

Martina Šmidochová

V květnu jí bude dvaatřicet let. Je personální ředitelkou společnosti Microsoft, kam přišla v roce 2002. Předtím byla manažerkou projektu v oblasti řízení lidských zdrojů ve společnosti PricewaterhouseCoopers. Od roku 1999 přednáší na Masarykově ústavu vyšších studií při ČVUT. Své zkušenosti využívá také v českém klubu personalistů a při spolupráci s Americkou obchodní komorou. Je členkou představenstva České společnosti pro rozvoj řízení lidských zdrojů. Vystudovala sociologii na Filozofické fakultě UK. Na přírodovědecké fakultě se věnovala demografii. Volný čas tráví jízdou na kole, poslechem hudby a cestováním do exotických krajin. Ráda hraje tenis, lyžuje, tančí a zajímá se o keramiku.