Američtí Guns N' Roses předčili veškerá očekávání

Američtí Guns N' Roses předčili veškerá očekávání

/Od našeho spolupracovníka/

Z někdejšího krále rock-and-rollových fracků Axla Rose a jeho léta avízované a stále nerealizované desky Chinese Democracy už si v posledních letech utahoval kdekdo. Američtí Guns N' Roses nicméně předevčírem zatnuli posměváčkům tipec. Do pražské Sazka Areny dorazili ve formě nevídané - po věčně zfetovaných troskách ani vidu, ani slechu.
Pověsti nevycválanců dostáli snad jen pozdním začátkem, rozčarování z dlouhého čekání ale okamžitě smazala úvodní, výbušně podaná hymna pouličních gangsterů Welcome To The Jungle. A bezprostředně po ní dva další "nátěry" z debutu Appetite For Destruction (1987), milníku dějin rockové hudby.
Na Roseovu vokální cirkulárku vřeštící ještě mečivěji než dřív si bylo třeba chvíli zvykat. Při čtvrté písni Live And Let Die ale zpěvák vystavil na odiv i hlubší a barevnější vokální rejstříky, aby vzápětí v první novince večera Better dokázal, že při šíleném jekotu umí stále držet tón. To vše za doprovodu extatické pohybové show, v níž Rose úzkostlivě napodoboval sám sebe před dvaceti lety. Naopak po verbální stránce jako by tu stál jiný člověk: omluvou za zpoždění a blahopřáním k fotbalové porážce USA počínaje a jen několika povinnými vulgarismy konče.
Nevadí, že kromě ústřední postavy zbyl z původních členů kapely už jen klávesák Dizzy Reed. Ti současní totiž hrají líp. Party svých předchůdců nadřeli velice umně, místy až nábožně. Nedostatek tvůrčího potenciálu si pak po hříchu vynahrazovali únavnými sólovými vstupy, které spolu s prostoji mezi písněmi tvořily asi jedinou slabinu koncertu.
Kytarové trojspřeží v čele s Robinem Finckem (ex-Nine Inch Nails) místy skoro pohlcovalo účelnou hardrockovou rytmiku. Když se ke konci přidal ještě čtvrtý do party Izzy Stradlin, pamětník nejslavnější éry Guns, smršť neznala mezí. Po hitech November Rain a Knockin' On Heaven's Door večer gradoval ve znamení nejstarší etapy, korunován v samém závěru strhující Paradise City. A aby si snad někdo nemyslel, že už Rose neumí překvapit nějakým tím grázlovským kouskem, mrštil v čase 01:42 mikrofonem plavmo do unaveného publika.